Anna K

Pondělí v 7:37 | T.N.R |  Autogramy
Anna K vlastním jménem Lucianna Krecarová se narodila 4.1.1966 ve Špindlerově Mlýně. Již v osmi letech byla spjata s divadlem. Hrála v divadle Semafor a zůstala zde téměř dvacet let. Své působení přerušila jen tehdy, kdy studovala zpěv a herectví na Státní konzervatoři v Praze. Na svém kontě má sedm sólových alb a jednu best of: Já nezapomínám (1993), Amulet (1995), Nebe (1999), Stačí když se díváš… (2001), Noc na zemi (2006), Večernice (2006), Best of ´93 ´07 (2007), Relativní čas (2011) a album Světlo (2017), jež vydala i na LP. V roce 2017 vydala i na LP reedici alba Nebe.

Autogram Aničky K jsem získal osobním setkáním po koncertu na Valentýnské párty 17.2.2018 v Olympii Plzeň.
Milu děkuji moc!!!
 

Milan Kňažko

31. ledna 2018 v 7:07 | T.N.R |  Autogramy
28.8.1945 se ještě v Československé Republice v Horních Plachtinicích narodil herec a politik Milan Kňažko. Od mala tíhl k herectví. Na střední škole stavební byl v souboru amatérského souboru a po úspěšném zakončení přijal místo kulisáka. Bohužel jen na půl roku, poté okusil jak náročná je práce hornická. V roce 1946 byl přijat na Hereckou fakultu múzických umění v Bratislavě. Štěstí mu přálo a o čtyři roky později získal dvouleté stipendium ve Francii v Nancy na Mezinárodní divadelní akademii. Po návratu na Slovensko nastoupil do stálého angažmá v bratislavském Divadle na Korze a poté ve Slovenském národním divadle, kde setrval až do roku 1990. Od roku 1990 až 2002 se aktivně věnoval své politické kariéře a divadlo šlo stranou. 1990 - 91 ministr mezinárodních vztahů, 1992 - 93 ministr zahraničních věcí SR a místopředseda 2. vlády V. Mečiára, 1998 - 2002 ministr kultury SR. Od ledna 2003 do února 2007 působil na postu generálního ředitele na TV JOJ. 29.11.2013 oficiálně oznámil svou kandidaturu do voleb prezidenta Slovenské republiky. Před kamerou se poprvé objevil v roce 1965 ve filmu Šerif ze mrežami, dále si zahrál ve filmech a seriálech, například: Ring voľný, Zajtra bude neskoro, Život na úteku, Amulet, Tereza, Rusalka, Druhá láska, Rozvedená, Nevěsta k zulíbání, Hodiny, Medzi námi, Papilio, Návrat, Poslední motýl, Lidice, Jan Hus, nebo ve filmu Agáva.


Autogram pana Kňažka jsem získal osobním setkáním na after party Slovenští muži vrací úder 2.10.2017.

Lukáš Musil "Musa"

24. prosince 2017 v 19:53 | T.N.R |  Autogramy
9.5.1984 se v Praze narodil výtvarník Lukáš Musil "Musa". Od šesti let se věnoval hokeji, byl brankářem v HC Hvězda Praha. V patnácti letech jej angažoval extraligový hokejový klub Slavia Praha a hvězdná kariéra nabrala na obrátkách. Od roku 2004 hrál nejvyšší českou hokejovou soutěž v HC Slavia Praha a HC Kladno. Ve svých dvaadvaceti letech ( r.2006 ) z vlastního rozhodnutí svou hokejovou kariéru ukončil. Pozvolna se vydal cestou tatéra, velký význam na tom mělo setkání se slovenským tatérem Peterem Bobkem, jež působil v Praze a stal se prvním jež Musu tetoval. V roce 2009 se stal členem tetovacího studia Tribo Tattoo v Praze. Velice brzo našel vlastní cestu tetování se zcela originálním výtvarným názorem. Každé Musovo tetování se stalo uměleckým dílem, nezaměnitelné, jedinečné a originální. Vznikl nový výjimečný styl. jako jediná z českých tatérů byl prezentován na celosvětové tatérské výstavě v Muséé du Quai Branly v Paříži. Od roku 2012 se tetováním zabývá již na konceptuální rovině. Novou cestu nachází v malování, nový obzor, nový způsob vyjádření. Úplná svoboda před prázdným plátnem znamená pro Musu svobodu tvůrce, jež není omezen žádným vnějším vlivem a je veden pouze a jen vlastní obrazotvorností. Pro své vyjádření využívá kresbu, písmo, symbol a části textů, to vše spojuje v prostoru do svého charakteristického výrazu s akcentem linky, výrazu, který činí dojem neustálého chvění, vibrací, jenž ze znaku činí zprávu a ze sdělení inspiraci. V roce 2017 vydal dvě knižní publikace: Bestiář a Slabikář.








Autogramy od Musy jsem získal osobním setkáním 13.12.2017 v Praze v kavárně Archa Barista, kde se konalo předčítání z nově vydané knížky Slabikář spojené s autogramiádou. Podepsaná a věnovaná knížka byl dárek od Ježíška.
 


Petr Baťěk

15. prosince 2017 v 9:55 | T.N.R |  Autogramy
27.5.1972 se v Plzni narodil hudebník a herec Petr Batěk. Je stálým hostem Divadla Na Fidlovačce a také Západočeského divadla v Chebu, kde byl až do roku 2013 členem hereckého souboru. V letech 2000-2008 působil v Městském divadle v Mostě. V minulosti spolupracoval například s Divadlem na Vinohradech, Divadlem v Mladé Boleslavi, nebo divadlem Alfa v Plzni. Svou divadelní pouť započal přibližně v roce 1994 v několika plzeňských neprofesionálních souborech, jako například Dialog nebo Okřídlený vůl. Zkušenosti z oblasti loutkového a alternativního divadla si odnesl ze svého prvního angažmá v Divadle rozmanitostí. Do paměti televizních diváků se zapsal například rolí Cyrila v rodinném seriálu Gympl, Vladimírem Procházkou v Kriminálce Anděl, nebo stopařem Andreou ve filmu Zejtra napořád. V roce 2015 debutoval také na literárním poli a to svou první básnickou sbírkou Ona má křídla, která vyšla u nakladatelství NoLimits. Od svých patnácti let se věnuje hudbě a jako hráč na bicí nástroje prošel několika hudebními skupinami (Hind Window, The End of Colours, The Doors revival, Tudor, Fatamorgana, Petr Kalandra memory band). V jiných projektech hraje na kytaru a zpívá. Kromě herecké práce se již několik let zabývá přípravou a režií pouličního divadla zejména pro svou uměleckou agenturu PHB-ART. Zkušenosti redaktora zpravodajství posbíral v roce 1999 v redakci Českého rozhlasu Plzeň a často je uplatňuje doposud v roli moderátora.
Webové stránky: http://petrbatek.cz/



Zdroj: Národní divadlo Praha www.narodni-divadlo.cz


Autogram Petra Baťka jsem získal osobním setkáním v Plzni v hobbymarketu Hornbach 1.12.2017

Miloš Kopecký

25. srpna 2017 v 9:13 | T.N.R |  Autogramy
22.8.1922 se v Praze narodil Vladimíru Kopeckému a Martě rozené Grimmové syn Miloš Kopecký. Tatínek byl kožešníkem a vlastnil nedaleko Václavského náměstí salón, maminka bývala modelkou a posléze kloboučnicí. Školu upřímně nesnášel a tak se také stalo, že gymnázium zanechal již v primě. Jak sám říkával "bahno velkoměsta" prolézal od již od brzkého mládí se svými přáteli Petrem Schulhoffem, filmovým režisérem a Františkem Červinkou, publicistou a historikem. Během okupace díky židovskému původu byla maminka deportována do Osvětimi a nad Milošem Kopeckým vysel otazník v podobě deportace do pracovně trestního tábora v intenci nacistické Rassenpolitik. Tuto vidinu zaháněl útěky z tatínkovo kožešnické dílny do nejen kulturního dění Prahy. Navštěvoval recitační soubor TVAR u Svazu českého recitačního díla v Praze, jež se věnoval i tvorbě divadelní. Roku 1944 byl deportován do pracovního tábora v Bystřici na Benešovsku a zde také byl až do samotného konce 2. světové války. Po návratu zpět do Prahy věděl, že nechce jít ve šlépějích svého otce a tak nastoupil do divadla Větrník jako obsluha gramofonu a opony. Po zániku divadla Větrník v roce 1946 přijal angažmá v Divadle satiry. Za jehož vznikem stála silná dvojice bratrů Lipských. Poté putoval rovnou do studia Národního divadla. Zde působil v letech 1947 až 1948, na další rok byl členem Realistického divadla Zdeňka Nejedlého, rok 1949 až 1950 byl opět v Národním divadle, následovalo roční angažmá v Městských divadlech pražských, Divadlo na Vinohradech roku 1951 až 1955, Divadlo ABC 1955 až 1961, opět Městská divadla Pražská 1961 až 1962, Hudební divadlo Karlín 1962 až 1965 a poslední divadelní angažmá kde setrval až do své smrti Divadlo na Vinohradech 1965 až 1966. První filmovou roli získal v roce 1947 ve filmu Jan Roháč z Dubé, jež byl zároveň i prvním českým barevným filmem. Na svém kontě má více jak tři sta filmů, televizních filmů, inscenacích a seriálů, například: Císarův pekař - pekařův císař, Únos, Anna Proletářka, Jan Hus, Cirkus bude!, Byl jednou jeden král...., Jan Žižka, Dobrý voják Švejk, Baron prášil, Král Králů, Limonádový Joe aneb Koňská opera, Bílá paní, Zabil jsem Einsteina, pánové..., Svatby pana Voka, Pane, vy jste vdova!, Šest medvědů s Cibulkou, Noc na Karlštejně, Jak utopit Dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách, Zítra to roztočíme, drahoušku .....!, Adéla ještě nevečeřela, Causa Králík, Zralé víno, Křtiny, Andělské oči, Trio, Pan Tau, Bakaláři, 30 případů majora Zemana, Nemocnice na kraji města, Bambinot, Život na zámku nebo v seriálu Slavné historky zbojnické. Kromě divadla a filmu exceloval v rádiu, na gramofonových deskách, byl skvělým bavičem a moderátorem a věnoval se i dabingu - Hospoda ve Spessartu nebo Nemocnice Chicago Hope. V roce 1967 získal v Panamě za roli Horáce ve filmu Limonádoví Joe aneb Koňská opere cenu Sfingy za herecký výkon, za herecký výkon ve filmu Adéla ještě nevečeřela byl oceněn cenou SČDU v roce 1978, za roli ve filmu Causa Králík byl dekorován na festivalu v Košicích cenou za mužský herecký výkon, v Praze v roce 1985 dostal ocenění za roli v dramatu Prodloužený čas, v roce 1981 získal zlatý květ a v roce 1982 Zlatého krokodýla za ztvárnění doktora Štrosmajera v seriálu Nemocnice na kraji města, roku 1984 se stal nositelem Televizní rolničky. V roce 1979 získal titul Zasloužilého umělce, 1985 Národní umělec, který ovšem 27.11.1989 vrátil Gustavu Husákovi. Miloš Kopecký byl celkem čtyřikrát ženatý, poprvé s hereckou kolegyní Stellou Zázvorkovou , s níž měl dceru Janu Kateřinu. Ta v patnácti letech připravila demonstrativní sebevraždu, po představení své maminky čekala v jejich bytě na její návrat, na záchranu. Stella se však zdržela se svými kolegy a po návratu domů našla již Janu mrtvou. Poté měl ještě z dalšího manželství dceru Báru. Polední ženou byla paní Jana Křečková - Kopecká. V roce 1996 stihl tento famózní herec ještě natočit pohádku Kouzelný měšec, bohužel její premiéry se již nedožil. Dne 16.2.1996 Miloš Kopecký zemřel.

Autogram Miloše Kopeckého jsem dostal, velice děkuji !!!

Jitka Zelenková

23. srpna 2017 v 8:57 | T.N.R |  Autogramy
Jitka Zelenková se narodila v Brně 5.6.1950 v hudební rodině, otec dirigent, matka zpěvačka.
Začala zpívat v Poděbradech. Vyhrála celostátní soutěž Talent 67 a v témže roce získala druhé místo v prvním ročníku festivalu amatérských zpěváků v Jihlavě.
Ještě než odmaturovala- již hostovala v pražských divadlech Rokoko a Apollo a také ve filmu Bylo čtvrt a bude půl. Po maturitě nastoupila do angažmá divadla Rokoko, kde účinkovala v hudebních hrách a ve společném programu se sourozenci Ulrychovými. K významné spolupráci patří i koncertování s SHQ Karla Velebného, kde měla možnost rozvinout svůj jazzový talent. Už od svých pěveckých začátků Jitka Zelenková vystupovala jako host s orchestry Karla Vlacha, Gustava Broma, Václava Hybše a také s Tanečním orchestrem Československého rozhlasu, který řídil Josef Vobruba a se kterým natočila svoje první nahrávky pro firmu Supraphon.
V roce 1973 Jitka Zelenková dostala nabídku k účinkování po boku Karla Gotta ve skupině Ladislava Štaidla, se kterým procestovala mnoho zemí, kde vystupovala téměř čtrnáct let nejen jako vokalistka, ale i jako sólistka. Během této doby usilovně pracovala na sólové kariéře. Svůj repertoár s úspěchem prezentovala v televizních a rozhlasových pořadech.
Dařilo se jí i na domácích a zahraničních festivalech, kde získávala ocenění poroty i přízeň publika (Bratislavská lyra, Děčínská kotva, Sopoty…)
V roce 1980 nahrála první sólové album Zázemí, které se setkalo s velkým ohlasem u posluchačů i odborníků. Vedle vytříbeného hudebního vkusu zúročila i svoji dlouhodobou spolupráci s textařem Eduardem Pergnerem. Úspěch byl korunován televizním zpracováním recitálu, který režíroval Ján Roháč. Následovala sólová koncertní vystoupení s Orchestrem Ladislava Štaidla a zároveň komorní recitál pro pražskou Redutu, který zpěvačka připravila s fenomenálním klavíristou Rudolfem Roklem. Tento recitál s úspěchem uváděli patnáct let.
Po ukončení spolupráce s Orchestrem Ladislava Štaidla v roce 1987 Jitka Zelenková nejen že pokračovala ve zdařilém komorním recitálu s Rudolfem Roklem, ale prohloubila spolupráci s Orchestrem Gustava Broma a Big Bandem Felixe Slováčka.
V roce 1993 nahrála s Big Bandem Felixe Slováčka swingovou desku pod názvem Jen pár večerů a vydala se na swingové turné po Španělsku.
V současné době Jitka Zelenková vystupuje se sólovým recitálem, kde ji doprovází František Raba na kotrabas a Lev Rybalkin na klavír, dále vystupuje jako host orchestrů: např. Orchestr Gustava Broma, Big Band Felixe Slováčka, Golem,Boom-band!... ad. V posledních letech je zvána jako speciální host do programu Heleny Vondráčkové a Karla Gotta. Aktivně a pravidelně se účastní řady charitativních koncertů.
Jitka Zelenková se svým sametovým hlasem jde dál trpělivě za muzikou, která jí je blízká, za texty, které něco sdělují a v nichž vnímavý člověk najde cosi ze svých vlastních životních pocitů.

Čerpáno z oficiálních stránek Jitky Zelenkové www.jitkazelenkova.cz.

Autogram Jitky Zelenkové jsem dostal, děkuji moc!

Jana Štěpánková

21. srpna 2017 v 7:45 | T.N.R |  Autogramy
Jana Štěpánková se narodila 6.9.1934 v Žilině. Herectví měla stejně jako její dva bratři Petr a Martin, předem dáno do vínku. Otec Zdeňěk Štěpánek, byl velice slavným hercem. S herectvím začínala jako ochotnice, po úspěšném absolvování DAMU kariéru začala na prknech pardubického divadla. Během let 1952 až 1972 byla v souboru v pražském libeňském Divadle S.K.Neumanna a v letech 1972 až 2000 v divadle na Vinohradech. Nyní hostuje v několika divadlech, například ve hře Paní plukovníková v divadle Na Jezerce. První filmovou příležitostí byl film Nástup z roku 1952 od té doby hrála ve více jak sedmdesáti filmech, seriálech a inscenacích, například: Psohlavci, Věc Makropulos, Taková normální rodinka, Nemocnice na kraji města, Strašidla z Vikýře, Dva lidi v ZOO, Ranč U zelené sedmy, Náves, Anděl Páně, Účastníci zájezdu nebo v seriálu Ďáblova lest.

Autogram Jany Štěpánkové jsem dostal, děkuji moc!

Eva Pilarová

18. srpna 2017 v 7:35 | T.N.R |  Autogramy
Eva Pilarová rozená Bojanovská se narodila 9.8.1939 v Brně. Již od dětství se velice zajímala o hudbu, hrála na klavír a zpívala v dětském sboru Československého rozhlasu v Brně. V roce 1958 odmaturovala na Vyšší hospodářské škole, prošla jednoroční přípravou na brněnskou JAMU a následně zde začalu studovat operní zpěv. Po roce však studium na JAMU ukončila a oděšla do pražského divadla Semafor, kde se velice rychle prosadila. Po příchodu do Prahy začala spolupracovat se Supraphonem a rozhlasem, s autorskou dvojicí Suchý-Šlitr a Waldemarem Matuškou se kterým vytvořila dlouholetou pěveckou dvojici ve společném angažmá divadla Semafor a Rokoko. Po svém návratu do Semaforu v letech 1964 až 1965 se jejím partnerem stal Karel Gott. Je čtyřnásobnou držitelkou Zlatého slavíka (1964, 1965, 1967, 1971) a držitelka ocenění z Berlína, Kubi nebo Helsinek. Ani film nezůstal paní Evou opomenut, zahrála si například ve filmu Kdyby tisíc klarinetů, Letos v září, Píseň pro Rudolfa III nebo Zločin v šantánu. V roce 1991 napsala svou první autobiografickou knihu Vzpomínání a o jedenác let později druhou Potkala jsem léčitele, napsala pět kuchařek a v poslední době se vášnivě věnuje digitální fotografii.

Autogram Evy Pilarové jsem dostal, děkuji moc!

Pavel Bobek

16. srpna 2017 v 9:29 | T.N.R |  Autogramy
Pavel Bobek se narodil 16.září 1937 v Praze. Po absolvování gymnázia studoval v letech 1955 až 1961 na Fakultě architektury a pozemního stavitelství ČVUT. Již jako inženýr architekt nastoupil ve Sdružení velkovýkrmen, kde pracoval i Mirek Černý (konferenciér Rangers a rozhlasový diskžokej) a Petr Nárožný (herec, moderátor, bavič). V roce 1963 příjíma angažmá sólového zpěváka ve skupině Olympic. Z Olympicu odchází roku 1965 a zpívá s různým skupinami. O rok později se přidává ke skupině Country Beatem, snimyž nastupuje v roce 1967 do stálého angažmá divadla Semafor, kde působí až do roku 1990. Je držitelem Zlaté Porty za zásluhy a rozvoj country music(1980). Za svou kariéru doposud natočil dvacet sólových alb, například: Veď mě dál, cesto má, Profil, Já přitom byl, Hejno padlých andělů, Muž který nikdy nebyl IN a zatím poslední vydané album z roku 2007 Antologie. Pavel Bobek zemřel 20.11.2013 v Praze.
Autogram Pavla Bobka jsem dostal, děkuji moc!

Luba Skořepová

14. srpna 2017 v 8:23 | T.N.R |  Autogramy
Luba Skořepová, vlastním jménem Libuše se narodila 21.9.1923 v Náchodě. Jako malá navštěvovala taneční školu v Náchodě, kde získala i osvědčení k učení tance. Rodiči byla velice přísně vedena a přáním bylo aby se Luba stala lékařkou, jí však to však táhlo víc a víc k divadlu. Rodiče tedy povolil, že pokud odmaturuje s vyznamenáním může odejít do Prahy na konzervatoř. Maturitu opravdu zvládla s vyznamenáním a šla na pražskou konzervatoř, kterou úspěšně zakončila v roce 1944. První angažmá dostala v souboru J. Honzla ve Studiu Národního divadla a od roku 1948 je ve stálém angažmá v činohře Národního divadla, kde působí do dnes. Hostuje také v Divadle v Řeznické, Divadle U Valšů, v Rokoku, v Divadle ABC nebo Ypsilonce. První filmovou příležitostí byl film Vladimíra Slavínského Právě začínáme z roku 1946. Odté doby vytvořila postavy ve více jak sto deseti filmech, seriálech a inscenacích, například: Němá barikáda, Morálka paní Dulské, Sňatky z rozumu, Zabil jsem Einstaina, pánové..., Chalupáři, Já už budu hodný, dědečku!, Nesmrtelná teta, Šípková Růženka, Cesta z města, Náves nebo v nové pohádce Dešťová víla. Luba Skořepová je také autorkou osmy knih o přírodě, divadlu, astrologii nebo magii, zajímá se také o zahradnictví, léčitelství, sbírá léčivé bylinky a mnoho dalších aktivit. Dne 23.12.2016 luba Skořepová v Praze zemřela.




Autogram Luby Skořepové jsem dostal, děkuji moc!

Jana Hlaváčová

11. srpna 2017 v 9:15 | T.N.R |  Autogramy
Jana Hlaváčová se narodila 26.3.1938 v Praze. Již od útlého věku byla i se sestrou vedena svým tatínkem, ochotnickým hercem, k divadlu. Tomuto umění natolik propadla, že si nedovedla představit jinou možnost svého uplatnění. Již na základní škole navštěvovala divadelní kroužek a při studiích gymnázia statovala v divadle S.K.Neumanna, divadle Míly Melanové a ve Wolkerově divadle. Po úspěšném dokončení gymnázia nastoupila na pražskou DAMU. Svou první filmovou roli získala již během studií a to ve filmu Zdeňka Podskalského Kam čert nemůže. V roce 1960 nastoupila do svého prvního angažmá v divadle J.K. Tyla v Plzni, zde odehrála pět sezón s nejrozmanitějšími rolemi. Během svého působení v Plzni si zahrála v několika výrazných filmech, například Noční host nebo Pieseň o sivom holubovi, přestože centrum filmového dění bylo v Praze. V Plzni se provdala za svého hereckého kolegu Jiřího Michného a v roce 1963 se jim narodila dcera Tereza, bohužel velice záhy Jiří Michné zemřel a Jana Hlaváčová se rozhodla vrátit do Prahy. V Praze přijala nabídku Národního divadla, které jí již dříve nabízelo angažmá. Zde si zahrála v desítkách velkých rolí, například role Maggie v Milerově hře Po pádu, Naděžda v Gorkého Poslední nebo Emilie Marty v Čapkově hře Věc Makropulos, za kterou obdržela národní cenu. Jana Hlaváčová je považována za jednu z nejvýznamnějších a nejvýraznějších divadelních hereček pro svůj mimořádný široký herecký rejstřík a osobité kouzlo. Na prknech která znamenají svět se objevovala v komediích, psychologických hrách nebo třeba v antických dramatech. V Národním divadle se seznamuje se svým druhým životním partnerem Luďkem Munzarem a v roce 1971 se jim narodila dcera Barbora. Pro nesouhlas s uměleckým směrem souboru v roce 1990 z Národního divadla Luďek Munzar odchází a Jana Hlaváčová jej následuje. Začali spolu jezdit se zájezdovým představením S vůní šminek a benzínu. V roce 1995 přijímá paní Hlaváčová stálé angažmá v Divadle na Vinohradech, kde působí do dnes. Zde stvárnila velice významné role a objevila se opět v rozmanitých podobách. Za účinkování ve hře Křehká rovnováha obdržela v roce 1996 cenu Thálie. Kromě divadla spolupracuje s rozhlasem a věnuje se pedagogickým pracím na DAMU. Doposud natočila přes stodavcet filmů, seriálů a inscenací, například: Florián, Eliška a její rod, Pan Tau, Chalupáři, Tetinka, Třetí princ, Ohnivé ženy, Vlak dětství a naděje, Jak básníkům chutná život, Sedmero krkavců, Četnické humoresky, Náves nebo seriál Hraběnky.

Autogram Daniely Kolářové jsem dostal, děkuji moc!