Helena Štáchová 18.11.1944 - 21.3.2017

Středa v 8:37 | T.N.R |  Články
Helena Štáchová se narodila 18.11.1944 v Praze. O divadlo se zajímala již od dětství. Po maturitě šla rovnou do Divadla Spejbla a Hurvínka, kde působila jako elévka. Po roce začala studovat na pražské DAMU a po úspěšném absolvování se stala v roce 1966 členkou Divadla Spejbla a Hurvínka. O rok později přebrala po Boženě Welekové interpretaci Máničky, jednu z hlavních postav a v roce 1971 i postavu Kateřiny čili bábinky. Působí také v rozhlase, televizi nebo dabingu, zde propůjčila hlas Lise z kresleného seriálu Simpsonovi. Je autorkou mnoha scénářů a divadelních her. Po smrti svého muže Miloše Kirschnera je jmenována do funkce ředitelky Divadla Spejbla a Hurvínka. Dne 21.3.2017 doma v kruhu rodiném paní Štáchová ve věku 72 let zemřela.
 

Barbora Štěpánová

30. ledna 2017 v 9:21 | T.N.R |  Autogramy
Barbora Štěpánová se narodila 13.12.1959 v Praze. Maminka byla učitelkou a tatínek literární vědec a hudební kritik. Již od čtyř let byla vedená hře na klavír, zpívala v Kuhnově dětském sboru a vystupovala v operách v Národním divadle. Na Státní konzervatoří v Praze absolvovala obor hudebně - dramatický. Již během studií hostovala v Divadle Vítězného února v Hradci Králové a v Divadle J.K. Tyla v Plzni. Do Divadla J. K. Tyla v Plzni po zdárném zakončení studií nastoupila do stálého angažmá. Později působila v Prozatimním divadle F.R. Čecha. Po úspěšném konkurzu v 70. letech dostala angažmá v Semaforu. V roce 1990 byla krátce členkou týmu nové zvoleného Československého prezidenta V. Havla. První roli získala v roce 1969 v seriálu Pan Tau. Dále si zahrála například ve filmech a seriálech: Slaměný klobouk, Hvězda padá vzhůru, Setkání v červenci, O statečné princezně Janě, Kolombína, Smrt stopařek, Lásky mezi kapkami deště, Kaňka do pohádky, Malý pitaval z velkého města, Šéfe, jdeme na to!, Já nejsem já, Discopříběh, Jak básníkům chutná život, Česká soda, Rodinná pouta, Černí baroni, Jak se krotí krokodýli nebo v seriálu Ordinace v růžové zahradě 2. Bára je známá svou velkou vášní pro golf, věnuje se také moderování pořadů a dabingu.

Ivana Jirešová

27. ledna 2017 v 9:07 | T.N.R |  Autogramy
15.7.1977 se v Písku narodila Ivana Jirešová. Vystudovala Státní konzervatoř, obor hudebně dramatický. Po úspěšném absolutoriu zprvu hostovala a po nějaké době přijala angažmá v Divadel F. X. Šaldy v Liberci. Po třech letech přijímá post šéfredaktorky v časopisu Harpes´Bazaar a zkouší roli Lizy Doolittlové v My Fair Lady v Plzni. V Divadle Ta Fantastika účinkuje v muzikálu Excalibur v roli čarodějnice. Od roku 2009 působí na prknech co znamenají svět v Divadle Palace, zde ji v současné době můžete spatřit v roli Sibyli Chaseové ve hře Líbánky aneb Láska ať jde k čertu. Svůj debut před kamerou měla v roce 1993 ve filmu Navštívení. Dále jste Ivanu Jirešovou mohli spatřit ve filmech a seriálech: Ordinace v růžové zahradě, Kriminálka Anděl, Vinaři, Policie Modrava, V.I.P. vraždy nebo v seriálu Ordinace v růžové zahradě 2.
 


Alice Bendová

25. ledna 2017 v 7:59 | T.N.R |  Autogramy
Alice Bendová, rozená Veselá, se narodila 1.11.1973 v Praze. Původně vystudovala umělecko-průmyslovou školu, obor nábytek a interiér. Po úspěšném ukončení studií pracovala v galerii Heleny Fejkové jako prodavačka. Zde ji objevil známý fotograf Jadran Šetlík a přivedl ji do světa modelingu. Od modelingu byl již krůček do světa filmu. Poprvé si zahrála ve filmu Báječná léta pod psa (1997). Dále se objevila například ve filmech a seriálech: Příběh rytíře, Rodinná pouta, Hop nebo trop, Duše jako kaviár, Sametový vrazi, Bazén, Velmi křehké vztahy, Letiště, Kajínek, Základka, Kameňák 4, Bezdružice nebo v seriálu Polda.

Radovan Lukavský

23. ledna 2017 v 9:43 | T.N.R |  Autogramy
1.11.1919 se v Praze narodil Radovan Lukavský. Přišel do rodiny truhlářského mistra a bývalé služky a ochotnické herečky. Rodina byla silně věřící, a proto prvotní úvahy byly, že se malý Radovan stane knězem. Nastoupil na studia jezuity řízené arcibiskupské gymnázium, jež ale po pěti letech opustil a dostudoval na reálném gymnáziu v Českém Brodě. Zde v roce 1938 úspěšně odmaturoval. Po maturitě pokračoval studiem na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, studiem češtiny a francouzštiny. Během druhé světové války byly však vysoké školy uzavřeny, a aby se vyhnul práci v Říši, nastoupil dobrovolně jako traťový dělník. V té době jíž v něm klíčil sen stát se herce. To v roce 1941, za zády rodičů, uskutečnil studiem na konzervatoři. Pod pseudonymem Karel Janota hrál na prknech v divadle Větrník. Od herectví jej zrazovala maminka, díky níž k herectví inklinoval. Z jeho volby byla velice nešťastná a rozmlouvala mu ji, stejně tak i jeho profesoři na konzervatoři, jež nechápali, jak se může vzdát jistot stálého zaměstnání se sociálními jistotami a slušnou penzí. Bohužel totálnímu nasazení se i přes veškerou snahu nakonec nevyhnul a konzervatoř, stejně jako Univerzitu Karlovu úspěšně dokončil až po válce. V Divadle na Vinohradech získal své první angažmá, v roce 1950 přešel do Městských divadel pražských a od roku 1957 byl členem činohry v Národním divadle. Již v roce 1946 se objevil poprvé před kamerou a to ve filmu Muži bez křídel a Nadlidé. Pro svůj velký herecký talent, charizma, ztepilou postavu, velice příjemný a kultivovaný projev a hlas byl jedním z nejobsazovanějších herců. Na své kontě má pře 210 rolí ve filmech a seriálech, například: Bílá tma, Přiznání, Nástup, Stříbrný vítr, Jan Hus, Puňta a čtyřlístek, Psohlavci, Jan Žižka, Synové hor, Honzíkova cesta, Dědeček automobil, Král Šumavy, Vyšší princip, Malý Bobeš, Tři zlaté vlasy děda Vševěda, Drak se vrací, Sňatky z rozumu, Ezop, Mata Hari, F.L. Věk, Perseus, 30 případů majora Zemana, Malá mořská víla, Jak napálit advokáta, O labuti, Chytrá princezna, Zlá krev, Cirkus Humberto, Dobrodružství kriminalistiky, V erbu lvice, Marie Růžička, O perlové panně, Strážci duší, Tři dámy s pistolí, Náves nebo v seriálu Maharal - Tajemství talismanu. Jeho talentu využíval i rozhlas a dabing, napsal dvě knihy o herectví, aktivně se věnoval publicistice a překládal francouzskou poezii. Kromě herectví se věnoval pedagogické činnosti na DAMU, FAMU a od roku 1975 na Konzervatoři múzických umění. V roce 1996 byl vyznamenán cenou Thálie za celoživotní přínos divadlu, byl držitelem medaile Za zásluhy. Dne 10.3.2008 Radovan Lukavský v Praze zemřel.

Braňo Holiček

20. ledna 2017 v 7:57 | T.N.R |  Autogramy
Braňo Holiček se narodil v Košicích na Slovensku 14.8.1985. Již jako malý projevoval sklony k herectví a zpěvu, nebylo tedy divu, že jej rodiče dali na Základní uměleckou alternativní školu v Košicích. Ve Východoslovenském státním divadle v Košicích získal v roce 1997 roli v muzikálu Oliver!, v následujícím roce mu vyšlo debutové album Kik Flip, jež je směsicí několika hudebních žánrů. Nazpíval také dvě písně na soundtrack k filmu Fontána pro Zuzanu III. V roce 2001 započal studia na Pražské konzervatoři. První zkušenost před kamerou získal již v roce 1997 a to v seriálu Zdivočelá země. Dále si například zahrál ve filmech a seriálech: Všichni moji blízcí, Král sokolů, Kruh, Hasiči, Život je ples, Vyprávěj, Totožnost, Případy 1. oddělení, Ordinace v růžové zahradě 2, Ohnivé kuře nebo Zakázaná území. V roce 2007 si zahrál v koprodukčním filmu Velké Británie a Německa Rudý baron.

Dan Bárta

18. ledna 2017 v 8:37 | T.N.R |  Autogramy
14.12.1969 se v Karlových Varech narodil Dan Bárta. Již od mala inklinoval k hudbě. Svou kariéru odstartoval ve skupině Tom Sawyer, větší úspěch však zaznamenal až se skupinou Alice. Od poloviny devadesátých let hrál v jednom z nejúspěšnějších muzikálů Jesus Christ Superstar a posléze v muzikálu Evita. Spolupracoval se skupinou J.A.R. a založil svou vlastní kapelu Illustratosphera, se kterou natočil zatím 5 alb: Illustratosphere (2000), Entropicture (2003), Retropicture - live (2005), Animage (2008) a Maratonika (2013). Dan Bárta platí v současné době za nejvýraznějšího muzikanta se širokým rejstříkem žánrů s úžasným hlasovým fondem. Na svém kontě má i čtyři filmy, v roce 2000 jej obsadil režisér F. A. Brabec do role vodníka ve filmu Kytice, dále si zahrál ve filmu Výlet, Báječná show a Jarmareční bouda.


Autogram s věnováním Dana Bárty jsem získal osobním setkáním v Praze 3.4.2016.

Jaroslav Marvan

16. ledna 2017 v 8:57 | T.N.R |  Autogramy
Jaroslav Marvan se narodil 11.12.1901 v Praze. V roce 1919 odmaturoval na reálce, poté vstoupil do služeb pražského Zeměpisného ústavu a pak na Ředitelství pošt. Pracovně byl třeba až v Podkarpatské Rusi v Užhorodu 1920 až 1923. Již zde se začal věnovat ochotnickému divadlu. Ve svém úřadu setrval až do roku 1926. Od roku 1926 je v angažmá v Divadle Vlasty Buriana a zanedlouho se stává jedním z pilířů tohoto divadla. V roce 1943 odchází do Vinohradského divadla, kde působí do roku 1950, čtyři roky pak působil v Městských divadlech pražských a poté přešel do Národního divadla. Z Národního divadla odešel v roce 1972 na vlastní žádost do penze. Své herecké umění uplatňoval již za éry němého filmu, prvním filmem, jež odstartoval filmovou kariéru tohoto velkého herce, byl Švejk v ruském zajetí z roku 1926. V roce 1930 si poprvé zahrál po boku Vlasty Buriana ve filmu C. a k. polní maršálek a zde začala dlouholetá spolupráce těchto výjimečných herců. V meziválečném a válečném období druhé světové války vytvořil přes 90 různorodých postav, například ve filmech To neznáte Hadimršku, Funebrák, Pobočník jeho výsosti, U pokladny stál, Cesta do hlubin študákovy duše, Škola, základ života, Přednosta stanice, Provdám svou ženu, Zlaté dno, Grandhotel Nevada, Jedna z miliónu, Roztomilý člověk, Tetička, Prstýnek nebo 13. revír. Po válce dosáhla jeho kariéra samotného vrcholu ve filmech Právě začínáme, Poslední mohykán, Železný dědek, Cirkus bude, Dovolená s Andělem a volné pokračování Anděl na horách. Dokonce se mělo natáčet třetí pokračování Anděl u moře, ale bohužel z toho sešlo. V pozdějším věku si zahrál v pohádkách O medvědu Ondřejovi, Šíleně smutná princezna, ve filmech Táto, sežeň štěně!, Čintamani a podvodník, Fantom Morrisvillu nebo ve filmovém muzikálu Noc na Karlštejně. Velké popularity si opět dočkal až ke konci svého života v seriálu Hříšní lidé města pražského, zde vytvořil nezapomenutelného policejního radu Karla Vacátka. Za své herecké umění byl oceněn spousty prestižními cenami a tituly. Jaroslav Marvan byl hercem tří režimů, v každém z nich si dokázal zachovat svojí lidskou tvář, důstojnost a pověst. 21.5.1974 v Praze umírá v nedožitých sedmdesáti tří letech. Po jeho smrti vyšlo několik knih mapující jeho život: Nejen o osobě (1975 a 2002), Jaroslav Marvan vypravuje (1975), Herecké eso (1995), Soukromý život Jaroslava Marvana (1996) a Známý neznámý Jaroslav Marvan (2003).



Autogram Jaroslava Marvana jsem získal na prestižní aukci autogramů www.autogram.cz

Oscar Marion

13. ledna 2017 v 7:47 | T.N.R |  Autogramy
Oscar Marion, vlastním jménem Oskar Lepka, občas se také uvádí pod jménem Oskar Marion, se narodil 2.4.1896 v Králově Poli u Brna za Rakouska - Uherska. Zprvu následoval ve šlépějích svého otce a šel do Vídně studovat lékařství. Po ukončení prvního semestru vypukla první světová válka a byl odvelen jako sanitář, po jejím skončení se již ke studiu medicíny nevrátil. Na místo toho se rozhodl pro dráhu hereckou. první zkušenosti sbíral ve vídeňském Kommerspielen - Komorním divadle. Na krátkou dobu se vrátil do Čech a nastoupil do souboru brněnského Národního souboru, také působil na pražské scéně. Odtud už byl jen krůček na scénu Berlínských divadelních scén a k filmu. Již v roce 1919 dostal svou první roli ve filmu Gebannt und erlöst. Svou statnou postavou a zvláštně řezaným obličejem se během krátké doby stal vyhledávaným hercem, a to nejen v Německu, ale i ve Finsku a také v Čechách. Dále si zahrál například ve filmech: Schuld oder Schein, Die rote Nacht, Judith, Taras Bulba, Valencia, Waterloo, Varhaník u sv. Víta, Hříšná krev, Ratten der Grosstadt, Dobrý voják Švejk, Kantor Ideál, Ženit se a nezoufat, Drei Kaiserjäger, V cizím revíru, Hundert Tage, Trhani nebo ve filmu Robinson, Ein. V letech 1936 až 1941 působil také jako asistent režie, šéf vývozu filmů na jihoamerický kontinent nebo vedoucí produkce pro Bavariafilm. Po skončení druhé světové války byl až do roku 1959 šéfem výrobních skupin u různých mnichovských filmových společností v rámci západního Německa. 1.3.1986 v Mnichově Oscar Marion zemřel.


Autogram Oscara Mariona jsem získal na prestižní aukci autogramů www.autogram.cz

Jindřich Láznička

11. ledna 2017 v 8:47 | T.N.R |  Autogramy
Jindřich Láznička se narodil 4.7.1901 v Praze. Původně se vyučil cukrářem/pekařem a to na otcovo přání. Touha po divadle byla ale větší a zprvu hrál u kočovných společností. První příležitost dostal u kočovné Lachmanově divadelní společnosti. Od roku 1921 až 1923 byl členem souboru Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. V divadle v Olomouci působil od roku 1924 až 1925, od roku 1930 až 1931 byl členem v Osvobozeneckém divadle, poté tři roky byl v souboru Malé operety na Vinohradech, v Lidové operetě v Uranii byl od roku 1933 až 1934, od roku 1935 až 1945 byl členem v Novém divadla Oldřicha Nového. Po skončení války založil a hrál ve Vesnickém divadle, zde vydržel rok, poté odešel na Slovensko. A od roku 1947 až 1970 byl v operetním souboru bratislavské Nové scény. Jako operetní tenorista se stal dobrým představitelem malých postaviček roztržitých a upovídaných malých pánů, komičnost těchto postav vyjadřoval pohybem těla, rukou a výraznou mimikou. V pozdějším věku se z něho stal starokomik s karikaturní drobnokresbou. V roce 1937 se poprvé objevil před filmovou kamerou a to ve filmu Harmonika. Dále si zahrál například ve filmech: Falešná kočička, Důvod k rozvodu, Slávko, nedej se!, Panenka, Holka nebo kluk, Bílá vrána, Kristián, Dobře situovaný pán, Dívka v modrém, Život je krásný, Přítelkyně pana ministra, Okénko do nebe, Madla zpívá Evropě, Katakomby, Rukavička, Zlaté dno, Valentin Dobrotivý, Městečko na dlani, Šťastnou cestu, U pěti veverek, Parohy, Hostinec U Kamenného stolu, Pole neorané, Pán a hvezdár, Archimedov zákon, Šíleně smutná princezna nebo ve filmu Dialóg 20-40-60. Pro svůj hlasový projev spolupracoval také s rozhlasem. Dne 24.5.1970 v Bratislavě Jindřich Láznička zemřel.



Autogram Jindřicha Lázničky jsem získal na prestižní aukci autogramů www.autogram.cz

Jana Romanová

9. ledna 2017 v 7:07 | T.N.R |  Autogramy
19.5.1920 se v Praze narodila Jana Romanová. Již od mala byla okouzlena divadlem a zprvu se mu věnovala jen ochotnicky v Umělecké besedě. Činohernímu herectví ji soukromě vyučoval rodinný přítel a herec Rudolf Deyl st., též studovala na dramatickém oddělení pražské Státní konzervatoře. Již jako profesionální herečka působila v Souboru herce a režiséra Fráni Francla v Praze v letech 1939 až 1941. Od roku 1941 až do své emigrace v roce 1949 byla v souboru v Divadle na Vinohradech. Svou první filmovou roli získala ve filmu Svatební cesta z roku 1938, kde si po boku zahrála s Adinou Mandlovou, Evou Gerovou a Františkem Krištofem - Veselým. Dále se objevila ve filmech Ulice zpívá, Přítelkyně pana ministra, Provdám svou ženu, Nebe a dudy, Advokát chudých, Muži nestárnou, U pěti veverek, Průlom, Týden v tichém domě, Nikola Šuhaj, Nevíte o bytě?, Až se vrátíš. V roce 1947 natočila svůj poslední film v režii Miroslava Cikána Alena. Pro svůj kultivovaný a citliví projev, atraktivní obličej a postavu byla režiséry vyhledávanou herečkou a u diváků velice oblíbená. Spolupracovala také s rozhlasem. V roce 1949 se odstěhovala do Anglie. Zde veškeré dostupné informace o herečce Janě Romanové končí.


Autogram Jany Romanové jsem získal na prestižní aukci autogramů www.autogram.cz