Únor 2010

Antonie Nedošinská

28. února 2010 v 13:39 Autogramy
Antonie Nedošinská se narodila 26.6.1885 v Praze. Již od malička toužila být herečkou, ale maminka zní chtěla mít švadlenu, tou se také vyučila, ale tajně navštěvovala dramatickou školu Karla Želenského. V letech 1909 až 1919 byla členkou kočovného souboru K. Faltyse, A Sedláčkové a R. Morávka. Návratem do Prahy přijala nabídku na stálé angažmá ve Švandově divadle na Smíchově, kde působila od roku 1919 až 1928, poté působila v Národním divadle až do roku 1940, kdy nedobrovolně odešla na odpočinek. Hostovala také v divadle na Vinohradech, Intimním, ve Východočeském a Plzeňském divadle a v Dělnickém divadle v Kladně. První filmovou příležitostí byl němí film Zlaté srdéčko z roku 1916. Jak za éry němého tak zvukového filmu byla Antonie Nedošinská velice obsazovanou a vyhledávanou herečkou, stvárňující různé dobrosrdečné a rozšafné manželky, tetičky, matky, dámy z vyšší společnosti, ale i služebné a chudé ženy. Jejím nejčastějším filmovým partnerem byl Theodor Pištěk, se kterým byla mylně spojována i v soukromý. S Theodorem Pištěkem byli vyznamenáni jako Průkopníci českého filmu. Její nezapomenutelný hlas, gesta, pohled a především velký a upřímný úsměv jí po právu vynesli mezi velké herecké hvězdy té doby. V roce 1947 se postavila naposledy před kameru ve filmu Čapkovy povídky. Za svou hereckou kariéru si zahrála ve více jak sto filmech, například: Lucerna, Falešná kočička,Kantor Ideál, U snědeného krámu, Okénko, Madle z cihelny, Matka Kráčmerka, Studentská máma, Kvočna, Cech panen kutnohorských, Dívka v modrém, Madle zpívá Evropě nebo Nebe a dudy. Antonie Nedišinská zemřela 17.7.1950 v Poděbradech.

Ferenc Futurista

27. února 2010 v 13:28 Autogramy
Ferenc Futurista vlastním jménem František Fiala se narodil 7.12.1891 v Mníšku pod Brdy. Původně šel studovat štukatérství, od roku 1908 studoval sochařství na pražské Umělecko - průmyslové škole. Vtom to oboru byl velice vynikající, je autorem soch Práce, Spravedlnost, Vlast a Samospráva na secesní radnici v Humpolci a hlavy klauna nad bočním vchodem do pražského Divadla na Vinohradech. I přes velké sochařské nadání, byl přitahován divadlem. Od roku 1913 vystupoval jako zpěvák, kabaretiér v různých kabaretních scénách ( Divadlo na Vinohradech, Divadlo komiků, Červená sedma, Červené eso, Rokoko). Svou první roli si zahrál v roce 1918 v němém film Učitel orientálních jazyků. Zde bravurně uplatňoval své mimické schopnosti, ve většině němých filmů mu byli partnery jeho bratr Eman Fiala nebo dobrý přítel Jára Kohout. Nástupem zvukového filmu exceloval svým nenapodobitelným slovním projevem. Zahrál si ve více jak padesáti filmech: Pro hubičku do Afriky, Slečna matinka, Holka nebo kluk?, Dědečkem proti své vůli, Tetička, Roztomilý člověk, Hotel Modrá hvězda, Prstýnek. Původně měl hrát i ve filmu Na tý louce zelený hajného Matěje Štětivce, kterého mistrovsky hrál na jevišti. Lamač však obsadil Járu Kohouta a tým bylo po velkém přátelství. Ferenc se cítil dotčen a uražen, údajně měl i Járu Kohouta napadnou a musela zasahovat policie. Poslední filmovou rolí byl film Neviděli jste Bobíka? z roku 1944. Vtom samém roce musel ze zdravotních důvodů omezit svou hereckou činnost. Po skončení války spolu s bratrem založili Divadlo Ference Futuristy v pražském paláci Kotva 1945 až 1946. Poslední rok svého života hrál v Divadle V+W. Ferenc Futurista zemřel 19. června 1947 v Praze.

Květa Fialová

25. února 2010 v 22:57 Autogramy
Květa Fialová se narodila 1.9.1929 ve Veĺké Dravce okres Lučenec. Ze Slovenska byla rodina nucena se roku 1938 odstěhovat do Čech. Konec 2. světové války byl pro naší přední herečku velice traumatizující. Matka se po skončení války znovu odstěhovala na Slovensko a Květa Fialová přitahována divadlem zůstala. V roce 1946 působila v divadle v Českém Těšíně a byla přijata na JAMU. JAMU úspěšně zakončila v roce 1950, již během studií si zahrála menší roli ve filmu Velká Příležitost. V 50. letech byla v angažmá v divadlech v Opavě, Českých Budějovicích, Kolíně nebo v Martině. V roce 1958 přijíždí do Prahy na pozvání Jana Wericha do divadla ABC. Zde působí několik desetiletí ve stálém angažmá až do roku 1991, kdy zde zůstává jako stálí host do dnes. V 60. letech krom velkého zájmu filmařů, je ideální představitelkou krásných osudových žen se stává sexy symbolem. Osudovou rolí se stává Tornado Lou z filmu Limonádový Joe aneb Koňská opera, kde uplatnila svou krásu, šarm a velký talent. Podobné roli si zahrála ve filmech Fantom Morrisvillu, Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Fouska nebo Partie krásného dragouna. S přibývajícím léty noblesně měnila herecký typ z osudových žen, po zralé a elegantní dámy až po babičky. Doposud si paní Fialová zahrála ve více jak 150 filmech, seriálech a inscenacích, například: Dařbuján a Pandrhola, Ostře sledované vlaky, Adagio, Slaměný klobouk, Léto s kovbojem, Adéla ještě nevečeřela, S tebou mě baví svět, Drákulův švagr, O ztracené lásce, Andělská tvář, Bazén nebo ve filmu Účastníci zájezdu.
Paní Květu Fialovou velice obdivuji pro její životní styl, nadhled a velké srdce!

Paní Fialové jsem psal dopis 10.2.2010 s dvěma fotografimy a ofrankovanou obálkou. Dne 25.2.2010 jsem obdržel obě fotografie podepsané, jednu věnovanou a krásný dopis ( ten jako všechny nezveřejním, je hodně osobní:) ).

Adresa:
Paní
Květa Fialová
Divadlo ABC
V Jámě 1
110 00 Praha 1

Jiřina Bohdalová

23. února 2010 v 23:51 Autogramy
Jiřina Bohdalová se narodila 3.5.1931 v Praze. K divadlu jí přivedla maminka. Jako malá chodila do baletní školy Niny Gordon-Mládkové a posléze i do komparzu. Zahrála si tak i v němém filmu Pižla a Žižla na cestách nebo v prvorepublikovém filmu Madla zpívá Evropě z roku 1940. Roku 1949 odmaturovala na soukromém reálném dívčím gymnáziu Charity školních sester. Chvíli se věnovala kariéře učitelky na základní škole v Ostravě. Na pražskou DAMU se dostala až na potřetí. Studium musela po druhém ročníku přerušit z rodinných důvodů. Na DAMU se, ale znovu vrátila a v roce 1957 zdárně studia zakončila v absolventském představení Josefína. První nabídku na stálé angažmá dostala od Jana Wericha do divadla ABC. Později působila také v Městských divadlech pražských nebo v Divadle na Vinohradech. Během krátké doby dokázala jak velký talent se v ní skrývá a co vše může nabídnout. Stala se přední českou herečkou s bohatým hereckým rejstříkem, bravurně zahraje nejen komediální úlohu, ale i dramatickou. Nezapomenutelná je i jako bavička, s Vladimírem Dvořákem bezmála 40let spolupracovala na zábavném pořadu Televarieté, chybět nemůže ani v silvestrovských večerech a nejrůznějších zábavných pořadech. Své pole působnosti má i v dabingu, svůj hlas propůjčila již nesmrtelným kresleným postavičkám: Malá čarodějnice, Rákosníček, Křemílek a Vochomůrka nebo vyprávění o Skřítku Racochejlovi. Za svůj herecký UM je dodnes oceňována prestižními cenami. Je mnohonásobnou držitelkou cen TÝTÝ nebo Český lev. Za svou hereckou kariéru doposud natočila více jak 230 filmů, seriálů a inscenací, například: Zlatý člověk, Florenc 13,30, O medvědu Ondřejovi, Až
přijde kocour, Čintamani a podvodníci, Bílá paní, Dáma na kolejích, Světáci, Ucho, Pan Tau, Čtyři vraždy stačí, drahoušku, Ženy v ofsajdu, F.L. Věk, Lucie, postrach ulice, Létající Čestmír, O princezně, která ráčkovala, Nesmrtelná teta, Jedna kočka za druhou, Fany, Paní Piperová zasahuje, Lakomec, Pojišťovna štěstí, Povodeň, Láska rohatá nebo seriál Ach, ty vraždy!
Paní Bohdalovou můžete spatřit pravidelně na televizní obrazovce v jejím pořadu Dobrá rada nad zlato, který vysílá ČT1, nebo v pražském divadle na Jezerce ve hře Paní plukovníková nebo Lásky paní Katty. Pestrým spůsobem svůj dosavadní život popisuje ve své knížce Měla jsem štěstí na lidi.

Za autogram s krásným věnováním od paní Jiřinky jsem velice rád a vděčný. Provází mě od mého dětství až po současnost. Vyrostl jsem na pohádkách z Mechu a kapradí, Vyprávění ovčí babičky nebo O princezně, která ráčkovala. S přibívajícímy léty jsem si zamiloval filmy jako Čtyři vraždy stačí, drahoušku, Fany a další skvosty, kde mistrovsky dokazuje, že si právem zaslouží titul Dáma českého filmu. Je prostě pro mě srdeční záležitostí!!!

Dopis jsem paní Bohdalové posílal 10.2.2010 s dvěma fotografiemi, dopisem, na kterém jsem si fakt dal záležet:) a ofrankovanou obálkou s mou adresou. Dne 23.2.2010 jsem obdržel svůj sen!

Adresa:
Paní
Jiřina Bohdalová
Divadlo na Jezerce
Na Jezerce 1451
140 00 Praha 4 - Nusle

Simona Babčáková a Matouš Ruml

23. února 2010 v 22:10 Autogramy
Simona Babčáková se narodila 21.2.1973 v Šumperku. Vystudovala Zlínskou školu umění. Působila v Městském divadle Zlín, Klicperové divadle nebo v Divadle v Dlouhé. Nyní působí v Dejvickém divadle v Praze. Zahrála si ve filmech Nuda v Brně, Choking Hazard, U mě dobrý, Nestyda, Děti noci nebo v seriálu, který jí dostal do širšího podvědomí diváků Comeback.

Matouš Ruml se narodil 4.10.1985 v Praze. Divadlo si zamiloval již v šesti letech, kdy ho do Dětského divadelního studia spolu s bratrem přivedla maminka. Velice brzy začal hrát dětské role i na velkém divadle, zahrál si také v televizním seriálu Život na zámku. V Dětském souboru působil až do svých šestnácti let. Poté se hlásil na pražskou konzervatoř, ale nepřijali ho a tak studoval obor provoz a ekonomika na Střední průmyslové škole dopravní. Po roce opět zkusil pražskou konzervatoř a tentokrát úspěšně. Během studií hostoval například v divadle ABC nebo Stavovském divadle. V roce 2008 úspěšně zakončil svá studia a přijal angažmá v Městském divadle v Mladé Boleslavi. Do podvědomí diváku se dostal díky seriálu Comeback, zahrál si také ve filmu Kouzla králů, Tajemství Lesní země nebo v seriálu Letiště.

Oba autogramy jsme získal přes dopisové centrum TV Nova.

Martin Dejdar

22. února 2010 v 17:37 Autogramy
Martin Dejdar se narodil 11.3.1965 ve Vysokém Mýtě. Studoval na pražské DAMU, po úspěšném zakončení studií se stal členem Studia Ypsilon. Hostuje , ale i na jiných divadelních scénách. Prvním filmová příležitost přišla v roce 1984 ve filmu Dáreček, následovali filmy Proč?, Pražská Petka, O Janovi a podivuhodném příteli, Slunce, seno, erotika, Pofoukej mi jahody. Do širšího podvědomí diváků se dostal rolí ve filmu Šakalí Léta, kde si zahrál výstředního mladíka Bejbyho. Následoval neméně úspěšný film Učitel tance, který mu přinesl ocenění v podobě Českého lva za nejlepší herecký výkon v hlavní roli. Martin Dejdar je vyhledávaným moderátorem, na svém kontě má pořady Ptákoviny, Miss České republiky 2000 nebo Silvestr 1999, uplatnění našel i v dabingu, naprosto nezapomenutelně nadaboval jednoho člena nesmrtelné rodinky Simpsonovi, střeštěného Bárta. Nyní ho můžete spatřit na TV Nova v seriálu Comeback a v nové pohádce Dešťová víla.

O autogram jsem si napsal na dopisové centrum TV Nova.

Nina Divíšková

22. února 2010 v 15:53 | T.N.R |  Autogramy
Nina Divíšková se narodila 12.7.1936 v Brně. V roce 1954 až 1959 absolvovala pražskou DAMU.
Nina Divíšková
Zde poznala i svého budoucího manžela , režiséra a herce Jana Kačera. Pět let působila v Divadle Petra Bezruče v Ostravě, poté byla pětatřicet let členkou pražského Činoherního klubu. Momentálně je na volné noze a spolupracuje s divadlem na Prádle, Dejvickým Divadlem, Divadlem v Příbrami, ve Švandově Divadle nebo s Divadlem v Řeznické. První filmovou příležitostí byl film Návrat ztraceného syna z roku 1966, od té doby účinkovala ve více jak sedmdesáti filmech , seriálech a inscenacích, například: Šance, Pátek není svátek, Jára Cimrmen, ležící, spící, Anděl svádí ďábla, Dlouhá míle, Kytice, Bolero, Ulice, Příběhy obyčejného šílenství, Výlet, Hraběnky, Nestyda, Máj nebo v seriálu Vyprávěj.

Paní Divíškové jsem psal 10.2.2010 a spolu s dopisem jsem posílal dvě fotografie a ofrankovanou obálku se zpáteční adresou. Dne 16.2.2010 jsem obdržel krásný dopis a fotografii od paní Diviškové podepsanou a věnovanou.

Adresa:
Nina Divíšková
Divadlo v Řeznické
Řeznická 17
110 00 Praha 1

Zita Kabátová

14. února 2010 v 23:00 | T.N.R |  Autogramy
Paní Zita Kabátová se narodila 27.4.1913 v Praze na Malé Straně. Již od dětství tíhla k divadlu a jak sama říká lásku k Thálii zdědila po rodičích. Po vystudování gymnázia a klášterní školy hrála s ochotníky, hrát profesionálně začínala v divadélku Akropolis a posléze v Tyláčku - Tylovo divadlo v Nuslích. Hrála také ve Švandově divadle nebo v Komorním divadle Oldřicha Nového. První filmovou rolí paní Zity byl film Světlo jeho očí z roku 1936. Její půvab, krásu a nádherný hlas můžete obdivovat ve více jak šedesáti filmech, například: Manželství na úvěr, Kvočna, Lízin let do nebe, Madla zpívá Evropě, Muži nestárnou, Kulový blesk, Babí léto nebo Želary.V roce 2006 vydala své memoáry Lásky a lidé z mého života,velice barvytě vypráví o svém životě, snech, přáních a láskách. Na svém kontě má ještě dvě knížky Moje první republika a Bez servítků... .
Paní Zita je velice neobyčejná a okouzlující dáma.

Byť je ve věnování napsáno jméno Petr, tak je autogram věnován mě. Při rozhovoru jsme se trošku zapletli mezi herce a krásná chybička byla na světě:)


Jára Pospíšil

12. února 2010 v 13:38 Autogramy
Jára Pospíšil se narodil 26.1.1905 v Jihlavě. Vystudoval gymnázium v Jihlavě a Moravských Budějovicích, po maturitě se měl dále vyučit drogistou, ale na přímluvu rodinného přítele šel studovat na pražskou konzervatoř. Zde studoval u Egona Fuchse. Zpočátku se věnoval opeře, ale později přešel k operetnímu žánru. První angažmá dostal v olomoucké operetě, kde působil od roku 1929 až 1932. K filmu se dostává v roce 1930, kdy jej Karel Lamač obsadil do role zpěváka ve filmu Sensace. Příležitostí u filmu se mu dostávalo dost, ale spíš něž film upřednostňoval milovaný zpěv. Dále si zahrál ve filmu U svatého Antoníčka, Vdavky Nanynky Kulichové, Klatovští dragouni nebo Její hřích. Po přistěhování do Prahy získává místo ve Velké operetě a stává se jedním z nejpopulárnějších zpěváků. Díky na půl židovskému původu dostal během okupace zákaz vystupovat a ke konci války byl dokonce i vězněn. Po skončení války se mohl vrátit ke své profesi, nastoupil jako sólista v Karlínském varieté, pak dva roky působil v Divadle Na Fidlovačce a od roku 1950 až 1968 působil v Hudebním divadle v Karlíně. Poté vystupoval s vlastním zájezdovým programem Kouzlo operety, účinkoval v televizi a zahrál si ještě například ve filmech Slaměný klobouk, Noc na Karlštejně nebo Hudba Kolonád. Jára Pospíšil zemřel 11.2.1979 v Praze.

Inka Zemánková

10. února 2010 v 13:00 Autogramy
Inka Zemánková je opletena tajemstvím již od svého narození, na svět přišla 14.8. 1915, 1922 a nebo 1925 každopádně v Praze. Sama Inka používala rok 1925, podrobnosti lze nalézt v knize Inka Zemánková - Dívka k rytmu zrozená. Otec jí zemřel ve dvou letech a na čas jí vychovávala teta, po nějaké době se s matkou přestěhovaly do Pardubic,Hradce Králové a poté do Bratislavy. V Bratislavě přichází k baletu Slovenského národního divadla pod vedením Ely Fuchsové. Zde umírá matka, jako sirotka se jí ujímá rodinná přítelkyně a vrací se spět do Prahy. V roce 1938 spolupracuje s orchestrem Bobka Bryena, po úspěšném turné ve Zlíně přichází spolupráce s orchestry Blue Music Karla Slavíka, Karla Vlacha a příležitostně s Melody Boys R.A. Dvorského. 3.8.1939 natáčí svou první desku s názvem Ráda zpívám hot a začíná se o ní zajímat film. Filmovou kariéru jí však zničila německá okupace, přesto se na filmovém plátně párkrát objevila. Šlo většinou o role zpěvaček. Ve filmu Martina Friče Hotel Modrá hvězda poprvé zazněla píseň Slunečnice a okamžitě se stala velkým hitem, s Inky Zemánkové se pomalu stávala velká zpěvačka. Po únoru roku 1948 je její práce zpěvačky značně omezena a posléze úplně zakázaná. Opět odchází s Prahy a živí se jako traktoristka. V roce 1960 dostává své poslední angažmá ve Švýcarsku, Německu, Polsku a Francii. Po celý zbytek života se snažila udržet si pěveckou kondici, svou píseň dospívala 23.5.2000.

Raoul Schránil

9. února 2010 v 16:44 | T.N.R |  Autogramy

Raoul Schránil se narodil 24.3.1910 v Mostě. Studoval na školách ve Vídni, Praze, Slezsku a Francii. Znalosti a to nejen jazykové ho předurčovali pro dráhu diplomata. Ze začátku pracoval jako úředník ve sklárně a jako recepční v pražských hotelích. K filmu a divadlu se dostal na radu svého bratrance, režiséra Karla Antona. První filmovou rolí byl film Viktorka z roku 1935, vtom samém roce působil v divadle Vlasty Buriana a to až do roku 1938. Za tu dobu stačil natočit přes dvacet filmů. Stal se velice vyhledávaným pro svůj šarm, vystupování, galantní chování a hezkou tvář. Rok působil v Okružní scéně Theodora Pištěka a Jihočeském Národním divadle, od roku 1939 až 1942 byl v angažmá v Divadle Anduly Sedláčkové, rok v Divadle Na Vinohradech a dva
Raoul Schránil
roky v Uranii v Holešovicích. Po okupaci pak jezdil s estrádní skupinou a byl členem Divadla Ference Futuristy, působil pak ještě v řadě dalších divadel, ale nakonec přešel k Národnímu divadlu jako kulturní a propagační referent. Po skončení války nebylo ve filmu pro typ Raoula Schránila - milovníků a elegánů místo. Rok byl vězněn na Pankráci za nikdy nepotvrzenou domněnku emigrace. Na filmová plátna se mohl vrátit až v 50. letech. Zahrál si ve filmu Mladá Léta, Stříbrný vítr, Z mého života, Lupič legenda, Jak utopit DR. Mráčka aneb konec vodníků v Čechách, Zítra to roztočíme drahoušku, Křtiny, z jeho nejslavnějších filmů Sextánka, Na tý louce zelený, Klabzubova XI, Holka nebo kluk, Cech panen kutnohorských, Bílá vrána, Kristián, Eva tropí hlouposti, Roztomilý člověk nebo Nebe a dudy. Naposled se ve filmu objevil v roce 1993 ve filmu Šakalí léta a v seriálu Arabela se vrací. Raoul Schránil zemřel 20.9.1998 v Praze.

Lída Baarová

8. února 2010 v 17:11 Autogramy
Lída Baarová vlastním jménem Ludmila Babková se narodila 7 září 1914 v Praze. Od roku 1924 navštěvovala gymnázium, v kvintě přešla na Státní konzervatoř, kterou po roce musela opustit kvůli své první filmové roli ve filmu Obrácení Ferdyše Pištory z roku 1931. Zde již vystupuje pod pseudonymem Baarová, které si zvolila podle rodinného přítele, básníka a spisovatele Jindřicha Baara. Její uhrančivá tvář jí okamžitě vynesla další filmové příležitosti a velice brzy se stala velkou filmovou hvězdou první velikosti. Jistě k tomu dopomohly filmy Funebrák, Lelíček ve službách Sherlocka Holmese, kde se objevila po boku Vlasty Buriana, filmy s Hugo Haasem Okénko, Madla z cihelny nebo Švadlenka. V roce 1934 se účastnila kamerových zkoušek k připravovanému filmu Barkarola, který byl produkován německou společností UFA. Konkurz vyhrála a odjela na natáčení do Berlíne. Ve filmu Barkarola se po jejím boku objevil již slavný německý herec Gustav Frölich, se kterým tvořili pár několik let i v soukromý. Po obrovském úspěchu Barkaroli dostává smlouvu od společnosti UFA na další spolupráci, zde vytvořila různorodé postavy ve filmech Muž přes palubu, Křídla nebo Legenda
Lída Baarová
lásky v rozmezí let 1934 až 1939, ale ani český divák nepřišel o svou stár. V Čechách sehrála své nejlepší role ve filmech Lidé na kře (1937), Panenství (1937), Ohnivé léto (1939) nebo ve filmu Dívka v modrém (1939), za který v roce 1940 obdržela Národní cenu. Baarová tak dobyla nejen český, ale i německý film a mohla dobít i slavný Hollywood. Při natáčení filmu Panenství byla oslovena společností MGM k natáčení filmů v Hollywoodu, Baarová však nabídku odmítla. Z Berlína se za velice dramatických okolností vrátila do Prahy k rodičům. Zde ještě hrála v několika filmech než přišel z Berlína definitivní zákaz objevit se v jakémkoli snímku. Posledním českým filmem pro Lídu Baarouvou byl film Turbina z roku 1941. Po zákazu hrát odcestovala do Itálie, kde v letech 1942 až 1944 hrála v několika filmech. Bohužel i zde jí dostihla její minulost a musela se proto vrátit znovu do Prahy. Po návratu se účastnila s ostatními herci totálního nasazení, zákaz hrát byl zrušen a tak s Martinem Fričem začala pracovat na filmu Třináctý revír. Ten však nedotočila, koncem války se rozhodla k útěku do Bavorska. Při cestě se dostala do amerického zajetí a byla vyslýchána a kontrolována kontrarozvědkou CIC. Po vězení v Stadlheimu a pobytu v mnichovském ústavu pro chorobomyslné byla 23.9.1945 eskortována do Československa, kde jí ihned uvěznili v Bartolomějské ulici na Pankráci. Prodělala nespočet výslechů, v době vezení přišla o matku, zemřela na infarkt a o sestru, též slavnou herečku Zorku Janů, která spáchala sebevraždu. Propuštěna byla na štědrý den roku 1946. V roce 1947 se provdala za Jana Kopeckého se kterým o rok později opustili Československo a dočasně se usadily v Salzburgu. Odtud odcestovali do Argentiny a pak do Itálie, kde Lída Baarová znovu navázala na svou filmovou kariéru. Natočila zde řadu filmů, jako Milenci z Ravella, Náklaďák nebo Darmošlapové. Se svým manželem se po dlouho trvajících neshodách rozvedla a znovu se vdala v roce 1969 za doktora Kurta Lundwalla, který jí léčil a s nímž se v Salzburgu dříve sblížila. Po manželově smrti se natrvola usadila v salzburgu, kde v ústraní žila až do své smrti 27.10.2000.

S jistým záměrem jsem více nerozebíral osud, který Lída Baarová prožívala v Berlíně. Každý z vás si může přečíst osud této okouzlující herečky v knižním podání Josefa Škvoreckého Útěky, podání samotné Lídy Baarové v knížce Života sladké hořkosti nebo v knížkách Stanislava Motla Prokletí Lídy Baarové a Lída Baarová a Joseph Goebbles.


Nemáme právo ji soudit. A neméme ani proč jí teď odpouštět. Ale máme šanci pokusit se ji pochopit.
Stanislav Motl

Jana Štěpánková

8. února 2010 v 1:19 Autogramy
Jana Štěpánková se narodila 6.9.1934 v Žilině. Herectví měla stejně jako její dva bratři Petr a Martin, předem dáno do vínku. Otec Zdeňěk Štěpánek, byl velice slavným hercem. S herectvím začínala jako ochotnice, po úspěšném absolvování DAMU kariéru začala na prknech pardubického divadla. Během let 1952 až 1972 byla v souboru v pražském libeňském Divadle S.K.Neumanna a v letech 1972 až 2000 v divadle na Vinohradech. Nyní hostuje v několika divadlech, například ve hře Paní plukovníková v divadle Na Jezerce. První filmovou příležitostí byl film Nástup z roku 1952 od té doby hrála ve více jak sedmdesáti filmech, seriálech a inscenacích, například: Psohlavci, Věc Makropulos, Taková normální rodinka, Nemocnice na kraji města, Strašidla z Vikýře, Dva lidi v ZOO, Ranč U zelené sedmy, Náves, Anděl Páně, Účastníci zájezdu nebo v seriálu Ďáblova lest.

Paní Štěpánkové jsem psal 18.1.2010 a spolu s dopisem jsem posílal dvě fotografie a ofrankovanou obálku s mou adresou. Dne 2.2.2010 jsem obdržel obě fotografie podepsané.

Adresa:
Paní
Jana Štěpánková
Divadlo Na Jezerce
Na Jezerce 1451
140 00 Praha 4 - Nusle

Růžena Šlemrová

4. února 2010 v 17:25 Autogramy
Růžena Šlemrová rozená Machová se narodila 10.11.1886 v Plzni. Pocházela s významné rodiny, otec Bedřich Mach byl uznávaným historikem, přesto se dočkala při svém rozhodnutí stát se herečkou velké podpory. Od roku 1909 byla členkou nového Městského divadla na Vinohradech, kde působila až do roku 1948. Nástupem zvukového filmu byla režiséry velmi vyhledávanou do rolí nejrůznějších paniček, komtes nebo dam z vysoké společnosti a to nejen pro svůj působiví vzhled a herecký talent, ale pro svou energičnost a výmluvnost. Byť její role byli většinou okrajové stali se nezapomenutelnými. Svou první filmovou roli si zahrála ve filmu Noční děs z roku 1914, od té doby natočila více jak šedesát filmů, například: Fidlovačka, Anton Špelec, ostrostřelec, Polská krev, Švadlenka, Advokátka Věra, Bílá vrána, Andula vyhrála, Lízino štěstí, Tetička, Hostinec U kamenného stolu, Dovolená s Andělem nebo její poslední film Muž v Povětří.
Padesátá léta byla ve znamení budovatelských filmů a nejen pro Růženu Šlemrovou, která vždy platila za dámu českého filmu, v nich nebylo místo. Zemřela 24.8.1962 v Praze.

Eva Gerová

3. února 2010 v 16:41 | T.N.R |  Autogramy

Eva Gerová, vlastním jménem Eva Branbergerová, se narodila 4.3.1920 v Praze. Studovala anglické gymnázium, odkud v patnácti přešla na dramatickou konzervatoř. Ve druhém ročníku dostala nabídku točit, Eva přijala, ale dráha herečky jí trvala jen pár let. Jejím prvním počinem byl film Manželství na úvěr, za svou krátkou hereckou kariéru natočila Eva celkem dvanáct filmů například Otec Kondelík a ženich Vejvara, Slečna Matinka, Bílá Vrána nebo Pán a sluha. S herectvím se rozloučila ve svých devatenácti letech. Po válce studovala filozofickou univerzitu Karlovu, kde setrvala jen krátce. Až do svého odchodu do důchodu pracovala jako knihovnice v Národní knihovně.

Paní Gerové moc děkuju za krásný autogram s věnováním a kouzelnej dopis, ten zveřejňovat nebudu.

Adina Mandlová

2. února 2010 v 22:48 Autogramy
Adina Mandlová se narodila 28.1.1910 v Mladé Boleslavi.Již od svých čtyř let hrála na piáno, otcem byla nejen velice milována, ale především rozmazlována. V rodině jí všichni museli vykat. Veškerá privilegia a velké postavení v rodině ztratila otcovou smrtí ve svých osmi letech. V šestnácti odjela do dívčího penzionátu v Paříži, odkud byla po dvou letech vyloučena za špatné chování. Po návratu domů chvíli pracovala jako sekretářka, ale netrvalo dlouho a dostala se ke své první filmové roli ve filmu Děvčátko, neříkej ne!z roku 1932. Jejímu kouzlu neodolal ani Hugo Haas, se kterým nejen na filmovém plátně vytvořili milenecký pár. Adina ve své největší slávě točila i jedenáct filmů ročně, lidé jí milovaly a kritici často spochybňovali její talent. Během války se kolem ní začali objevovat polopravdy, pomluvy a fámy. Následkem těchto zvěstí přišla o práci v divadle a roku 1945 natočila svůj poslední český film Sobota. Po skončení druhé světové války byla ihned zatčena a nějaký čas vězněna. Stejně jako řada dalších velkých hvězd první republiky se nesměla objevit ve filmu. Nastoupila tedy do továrny a po účelovém sňatku s Čechem s anglickým
občanstvím odjela do Anglie. Zde se na chvíli vrátila k herectví, natočila zde film Fool and Princess, the a dva seriály Ghost Squad a Saint, The. Adina Mandlová byla několikrát vdaná, ale klid a štěstí našla až v náruči Bena Pearsona, ačkoli byl homosexuál. Úspěch u filmu v zahraničí se bohužel nedostavil a tak začala studovat sochařství v denním studiu v Londýně, to se také stalo jejím dalším povoláním. Velkým návratem na prkna co znamenají svět v rodné zemi měl být muzikál Hello Dolly, ale petice kolegů proti jejímu návratu a zájmy ministerstva vše znemožnily. V roce 1974 se s manželem odstěhovaly na Maltu, kde napsal svou autobiografii s názvem Dneska už se tomu směju. Do Čech se skutečně vrátila až v roce 1991 a zde také zemřela 16.6.1991 v Příbrami.

O Adině Mandlové a Lídě Baarové se říkalo: Baarová má oči mandlové a Mandlová má oči barové.

Zahrála si například ve filmech: Život je pes, Nezlobte dědečka, Mravnost nade vše, Holka nebo kluk?, Bílá vrána, Kristian, Přítelkyně pana ministra, Katakomby, Noční motýl, Hotel Modrá hvězda, Bláhový sen nebo Okouzlená.

O Adině by se dalo napsat spousta podrobnějších věcí, jejích zážitků a životních cest, ale myslím, že bych Vás tím ochudil o touhu si její autobiografii Dneska už se tomu směju přečíst a ta opravdu stojí za to!