Leden 2011

Oldřich Nový

25. ledna 2011 v 15:27 | T.N.R |  Autogramy
Vypadá to, že se v lednu svého prvního autogramu tohoto roku nedočkám a proto sem dávám jeden ze starších nezveřejněních. 

Oldřich Nový se narodil 7.8.1899 v Praze. Oldřich se dostával k herectví od mala, prvotním impulzem byla jeho maminka, která mu předčítala pohádky, otec, který ho jako vrchní pražský hasič (protipožární hlídka v kinech)brával do kin a v ne poslední řadě strýc, oblíbený a uznávaný herec Miloš Nový. Velice rád psával básničky, povídky, rád zpíval, hrál na kytaru a byl výborným plavcem. Na otcovo přání se vyučil sazečem, ale zároveň ochotničil. Ke konci první světové války dostal své první angažmá ve zpěvní síni u Labutě, které mu dohodil jeho přítel Saša Rašilov. Zde se na pódiu potkával s tehdejšími špičkami kabaretní scény Ferencem Futuristou, Eduardem Bassem nebo Vlastou Burianem. Významným angažmá pro něj bylo v ostravském divadle Drašar, kde zpíval a hrál denně a za trojnásobek jeho tehdejšího platu 600kč. Od tud se oněm dozvěděl František Neumann, šéf opery brněnského Národního divadla a nabídl mu angažmá. Zde působil šestnáct sezón a velice rychle se stal vedoucí hereckou osobností brněnské operety. Působí také v rádiu a jako první zapojil do rozhlasové práce celý operetní sbor, konferoval a sestavil do éteru vysílané Radiokabarety, režíroval první český muzikál No, No, Nanette! Z Národního divadla v Brně odchází v roce 1935. Přichází do Nového divadla, jež existuje necelí rok a nemá valnou pověst, je považováno za propadliště. To ještě více umocňuje fakt, že nedaleko stojí Osvobozené divadlo V+W, divadlo E.F. Buriana a Divadlo Vlasty Buriana. Za nedlouho se stává jeho nájemcem a ředitel, začátky neměl nijak jednoduché, ale Nový nepovolil a vydržel. Píle, připravenost, profesionalita, to vše začalo plodit své ovoce a lidé si cestu do jeho divadla našli.
Oldřich Nový
Za okupace uváděl každoročně jednu premiéru, které byli nebývale úspěšné a kritiky je vyzdvihovali. Získal respekt a uznání na divadelních prknech, to filmové ho teprve čekalo. Prvním film byla Neznáma kráska z roku 1922. Nasledovali filmy Rozpustilá noc nebo Velbloud uchem jehly. Postupně si získával diváka v kinech, slávu a uznání široké veřejnosti. Uličnice (1936),  Falešná kočička (1937), Advokátka Věra (1937), Kristian (1939), Dědečkem proti své vůli (1939),  Eva tropí hlouposti (1939), Dívka v modrém (1939), to jsou filmy jež utvrdili Nového postavení ve světe filmu. Do roku 1944 stihl natočit ještě deset filmů pak ho i s jeho ženou zatkly. Oldřicha Nového poslali do sběrného tábora Hagibor a poté do koncentračního tábora Osterode v Sasku. Jeho žena Alice putovalo do Terezína. Důvodem zatčení a deportace do koncentračních táborů byl židovský původ jeho ženy Alice a Oldřichova neústupnost dát se sní rozvést. Jejich dceru Janu mezi tím vychovávala její kmotra známá a populární herečka Hana Vítová. Po návratu se znovu plně věnuje divadlu. Divadla však nesměla být soukromá a tak použil menší lsti a založil Družstvo Nového divadla, kde v představenstvu seděli jeho přátelé se stejnými názory na hraní. Vše skončilo v únoru 1948, kdy vše do té doby dobré bylo označeno za špatné a buržoazní přežitky, opereta i hudební komedie byli prohlášeny za škodlivé. V březnu téhož roku předává Oldřich Nový divadlo státu. Přijímá nabídku do karlínského Estrádního divadla a pracuje zde jako umělecký šéf společně s Janem Werichem, hostuje v mimopražských divadlech - Brno, Plzeň a Karlovy vary. V letech 1959 až 1964 učí na pražské konzervatoři. V poválečném filmu nebylo pro typ postav, které Oldřich Nový ztvárňoval, místo. Sice si zahrál v několika filmech, ale většinou jen malé role. Opakem byla Pytlákova schovanka, která navázala na jeho největší slávu a stala se jedním z jeho dalších úspěšných a kvalitních filmů. Za zmínku stojí i filmy  Fantom Morrisvillu, Světáci a poslední jeho role ve veleúspěšném sitcomu Taková normální rodinka, kde si zahrál účetního Jana Koníčka, šarmantního ženicha pro tetičku. Oldřich Nový umřel 15.3.1983 v Praze.

Zhodnocení roku 2010

5. ledna 2011 v 18:19 | T.N.R |  Články
Je na čase se vypořádat  s rokem 2010, ohlédnout se a zrekapitulovat jaký byl. Myslím, že v roce 2010 se mě podařilo získat nejeden pro mě úžasný autogram a rozšířit tak svou sbírku. Můžu se pochlubit autogramem třeba od Petra Muka, No name, Carpenters, Kristýny Leichtové, Leony Machálkové, Radima Fiali, Gabrieli Škrabákové, Jiří Zonyga, Libuše Havelkové, Petra Kočiše, Jana Saudka nebo Jany Brejchové a Věry  Ferbasové, ale jen díky lidem kolem mě - rodiny a přátel, bez jejich pomoci by u více než poloviny zmíněných lidí bylo velice těžké shánět jakékoli informace k získání jejich autogramu. Proto velice Vám všem děkuji za velkou pomoc a podporu!  Ze svého úsilí a velké snahy, i když i to je víc než troufalé tvrdit, jelikož bez chuti hvězd odpovědět či autogram mě osobně dát by snaha i úsilí byli k ničemu, se  můžu pochlubit autogramem třeba od  Gabriely Vránové, Jany Hlaváčové, Deva Patela, Evy Gerové, Zity Kabátové, Niny Divíškové, Jiřiny Bohdalové, Květy Fialové, Jorgy Kotrbové, Colina Farrella, Petra Facinelli, Ivany Chýlkové,  Jana Čenského, Jana Krause, Marka Ebena, Wentwortha Millera,  Kostji Ullmanna, Mileny Steinmasslové, Livie Klausové, Rolfa Wanky nebo Tomáše Hanáka. Objektivně tedy můžu říct, že rok minulí byl více než úspěšný a pokud rok nový bude alespoň z poloviny takový bude to super:).