Únor 2011

Lucie Bílá

28. února 2011 v 12:12 | T.N.R |  Autogramy
O víkendu jsem se zahrabal do naší knihovny, připomenout si dlouho nečtené knížky, některé úryvky - kapitoly, a našel pár pokladů. I když nejstarší z nich je pár let starý, hned jsem si vybavil, jak jsem k němu přišel. Paměť je úžasná mašinka. Stěží si vzpomenu, co jsem dělal ve čtvrtek dopoledne, ale získání autogramu v roce 1998 sem si vybavil, jako by to bylo právě teď.

Tento autogram jsem získal na koncertě Lucky v Plzni v hale Lokomotiva "Hvězdy jako hvězdy 98". Po koncertě jsem u pódia požádal jednoho z hudebníků a ten mě ochotně knížku zanesl k Lucce na podepsání, během několika minut se vrátil a já nemusel čekat ohromnou frontu, která se během mého čekání utvořila u připraveného stolku kde Lucka měla dávat autogramy.




V roce 2007 sem se, tentokrát u stolku, s Luckou setkal při autogramiádě její druhé knížky "Jen krátká návštěva potěší". Jako vždy Lucka byla milá, usměvavá a srdečná. Byť je tento autogram získán podstatně dřív než horní je to vše co se mě vybaví při jeho získání, ani si nevzpomenu kde to bylo.



Zita Kabátová

25. února 2011 v 18:16 | T.N.R |  Autogramy
Paní Zita Kabátová se narodila 27.4.1913 v Praze na Malé Straně. Již od dětství tíhla k divadlu a jak sama říká lásku k Thálii zdědila po rodičích. Po vystudování gymnázia a klášterní školy hrála s ochotníky, hrát profesionálně začínala v divadélku Akropolis a posléze v Tyláčku - Tylovo divadlo v Nuslích. Hrála také ve Švandově divadle nebo v Komorním divadle Oldřicha Nového. První filmovou rolí paní Zity byl film Světlo jeho očí z roku 1936.
Její půvab, krásu a nádherný hlas můžete obdivovat ve více jak šedesáti filmech, například: Manželství na úvěr, Kvočna, Lízin let do nebe, Madla zpívá Evropě, Muži nestárnou, Kulový blesk, Babí léto nebo Želary.
V roce 2006 vydala své memoáry Lásky a lidé z mého života,velice barvytě vypráví o svém životě, snech, přáních a láskách. Na svém kontě má další knížky: Moje první republika, Bez servítků... , Zita Kabátová vůně času a Můj recept na dlouhověkost.
Paní Zita je velice neobyčejná, okouzlující dáma a moje velká láska :)



Hana Vítová

21. února 2011 v 11:04 | T.N.R |  Autogramy
Hana Vítová
Hana Vítová vlastním jménem Jana Lašková se narodila 24.1.1914 v Praze. Již od dětství dostávala hudební vzdělání, její maminka byla operní pěvkyní Nina Lašková a tatínek učitel hudby Hanuš Laško. Původně toužila být učitelkou, ale na naléhání rodičů nastoupila na dramatické oddělení Státní konzervatoře a soukromě se školila u zpěvačky Kamily Ungrové. Konzervatoř však nedokončila a nastoupila do stálého angažmá v Osvobozeném divadle V+W. Zde působila od roku 1931-1932 a po roční pauze, kdy byla v Olomoucké zpěvohře, až do roku1935.Zde vznikl i její pseudonym Hana Vítová, který mají na svědomí Werich s Voskovcem. Ve 30.letech patřila spolu s Věrou Ferbasovou, Adinou Mandlovou, Lídou Baarovou, Jiřinou Štěpničkovou, a Trudou Grosslichtovou k nejosazovanějším filmovým herečkám. Poprvé si zahrála v roce 1932 a to hned ve čtyřech filmech: Právo na hřích, Peníze nebo život, Načeradec král kibiců a Děvčátko, neříkej ne!. Byť velice krásně zpíval, což dokládá nejedna gramofonová deska a záznam z rozhlasu, ve filmu byla skoro pokaždé nazpívaná někým jiným, což velice nelibě nesla. Působila také  v Divadle Vlasty Buriana(1935-1937), Švandově divadle (1939-1941), Novém divadle (1941-1942), Uranii a Studiu Intimního divadla (1943-1945). Po válce přišel zákaz hraní z politický důvodů, důvodem bylo účinkování ve dvou německých filmech: Der zweite schuss - Druhý výstřel a Freunde - Přítel. Na prkna co znamenají svět se mohla vrátit až v roce 1953 a to pouze do okrajových divadel. Účinkovala jednu sezónu v divadle Alhambra, poté až do roku 1959 v kabaretu U svatého Tomáše a do konce 60.let v zájezdových estrádách. Poslední filmovou příležitostí byl film Čtrnáctý v řadě z roku 1975, poté se od civilním jménem Jana Rádlová živila jako překladatelka z ruštiny, angličtiny a němčiny. Hana Vítová velká hvězda prvorepublikového filmu, obletovaná a uznávaná herečka, která i přes velkou slávu zůstala pevně nohama na zemi umírá 3.3.1987 v pražské nemocnici opuštěná, zapomenutá a nemocná.

Hana Vítová si zahrála ve více jak šedesáti filmech, například: Nezlobte dědečka, Jedna z miliónu, Sexstánka, Lidé na kře, Jarčin profesor, Cech panen kutnohorských, Veselá bída, Adam a Eva, Sobota, Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář, Muž v povětří nebo Dům v Kaprové ulici.

Jaromir Hanzlík

9. února 2011 v 22:59 | T.N.R |  Autogramy
Můj první autogram v tomto roce!

Jaromír Hanzlík se narodil 16.2.1948 v Českým Těšíně. Lásku k divadlu a filmu měl dány do vínkuod svých rodičů, otec byl v opeře a později kabaretiér a matka pracovala coby asistentka režie v československé televizi. V roce 1966 byl přijat na DAMU, ale na místo toho nastoupil rovnou do Divadla na Vinohradech. Velice brzy se stal jedním z nejobsazovanějších herců pro svou všestrannost zahrát jak role komediální tak dramatické. Ve filmu Slasti otce vlasti se poprvé setkal s Danielou Kolářovou, která se stala je ho partnerkou v nejednom filmu a seriálu, například: Taková normální rodinka, Noc na Karlštejně nebo Léto s kovbojem. V devadesátých letech výrazně omezil svou hereckou práci, odešel z dlouholetého angažmá v divadle a věnuje se spíše podnikání a životu v zahraničí. Od roku 1997 začíná dlouholetá spolupráce s Českou televizí na pořadu Úsměvy. Mezi nezapomenutelné role jistě patří Pepin z filmu Postřižiny nebo ze Slavnosti sněženek, Metráček, Dnes v jednom domě, Lucie postrach ulice, Sanitka, Nesmrtelná teta, Pojišťovna štěstí a ve více jak dalších sto deseti filmech, seriálech a inscenacích.

Autogram jsem získal osobně dnes v Praze na Národní třídě. Pan Hanzlík byl velice ochotný a milý. 
Jaromír Hanzlík