Listopad 2013

Anna K

24. listopadu 2013 v 8:27 | T.N.R |  Autogramy
Anna K vlastním jménem Lucianna Krecarová se narodila 4.1.1966 ve Špindlerově Mlýně. Již v osmi letech byla spjata s divadlem. Hrála v divadle Semafor a zůstala zde téměř dvacet let. Své působení přerušila jen tehdy, kdy studovala zpěv a herectví na Státní konzervatoři v Praze. Na svém kontě má šest sólových alb a jednu best of: Já nezapomínám (1993), Amulet (1995), Nebe (1999), Stačí když se díváš… (2001), Noc na zemi (2006), Večernice (2006), Best of ´93 ´07 (2007) a Relativní čas (2011). V roce 2009 ji zasáhla rakovina prsu, tuto zákeřnou nemoc úspěšně porazila!
Autogram Aničky K jsem získal osobním setkáním po koncertu Anna K: poprvé akusticky v plzeňské Synagoze 18.11.2013. Jako vždy byla Anička K velice příjemná a úžasná! Moc držím pěsti v sobotním Slavíkovi!!!

Vladimír Leraus

13. listopadu 2013 v 9:59 | T.N.R |  Autogramy
Herec a režisér Vladimír Leraus se narodil 28.7.1905 v Berouně ještě za Rakouska - Uherska. Po maturitě na berounském gymnáziu šel studovat češtinu a francouzštinu na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, zároveň navštěvoval hodiny herectví u Anny Suchánkové. Touha hrát divadlo byla však větší a tak zanechal studií a vydal se na dráhu hereckou. V letech 1927 až 1929 působil na prknech Slovenského národního divadla v Bratislavě, poté na čtyři roky zakotvil v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, od roku 1932 až 1941 působil v Zemském divadle v Brně, následovalo jedenáct let v Divadle na Vinohradech a poslední scénou bylo Národní divadlo v Praze, zde byl členem činoherního souboru až do svého odchodu do důchodu. Film jej porvé oslovil v roce 1935 ve snímku Hřích mládí, dále si zahrál například ve filmech a seriálech: Modrý závoj, Žíznivé mládí, 13. revír, Alena, Císařův pekař a Pekařův císař, Jan Hus, Psohlavci, Labakan, Dobrý voják Švejk, Bílá spona, Král Králů, Klíč, Případ mrtvého muže, Všichni proti všem nebo Šašek a královna. Kromě divadlu a filmování se věnoval práci pro televizi a rádio. Za své herecké umění získal tituly Zasloužilého člena Národního divadla v roce 1962 a Zasloužilého umělce v roce 1965. Vladimír Leraus zemřel 29. června 1991 v Praze.

Marián Miezga

11. listopadu 2013 v 7:21 | T.N.R |  Autogramy
Herec Marián Miezga se narodil 31.10.1974 v Bratislavě. Své dětství prožil v Rači, jeho dětským snem bylo stát se řidičem autobusu. Ale herecké ambice na sebe nenechaly dlouho čekat a projevily se už na základní škole a později na gymnáziu. Vystudoval VŠMU v Bratislavě, mezi jeho spolužáky patřili například herci Róbert Jakab, Juraj Kemka nebo Lukáš Latinák, se kterými působí i v divadle Astorka Korzo ´90. Před kamerou se poprvé objevil v roce 2000 v televizním filmu Jako divoké husy, dále si zahrál v seriálech a filmech: Panelák, Vyprávěj, Nikdy neříkej nikdy, Jak jsem přežil nebo Hasiči. Je také jedním z aktérů ve slovenské verzi televizní show Partička. Věnuje se také práci v dabingu, je registrovaným členem České federace i spoluzakladatelem klubu a reprezentuje nás doma i v zahraničí.
Autogram Mariána Miezga jsem získal osobně před představením divadelní hry Zhasněte lampiony v plzeňském Divadle Alfa dne 28.10.2013.

Petr Oliva

8. listopadu 2013 v 9:08 | T.N.R |  Autogramy
Herec Petr Oliva se narodil 14.02.1943 v Praze. Po úspěšném absolvování pražské DAMU v roce 1964 nastoupil na vojenskou službu, jež strávil v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého. První angažmá získal v Divadle J. Průchy v Kladně, zde působil až do roku 1972. Odtud odchází na celých dvacet let do Divadla E. F. Buriana. V současné době pohostinsky působí v Divadle Radka Brzobohatého, Divadle Blaník nebo Společnosti J. Jurištové. Zahrál si i v Redutě, zde si vyzkoušel i divadelní režii. Roku 1997 založil Pražské (ne)závislé divadlo, bohužel zakrátko zaniklo. Před filmovou kamerou se poprvé objevil v roce 1964 ve filmu Atentát. Dále si zahrál ve filmech a seriálech, například: Hříšní lidé města pražského, Princezna Lada, 30 případů majora Zemana, Čas lásky a neděje, Rváč, Sanitka, Dobrodružství kriminalistiky, Na hraně, Hospoda, Pojišťovna štěstí, Kouzla králů nebo Školní výlet. Dále se věnuje práci v rozhlase a dabingu. Hlas propůjčil například Pierru Richardovi ve více jak třiceti filmech nebo namluvil postavu Bodieho v seriálu Profesionálové.

Autogram Petra Olivy jsem získal osobním setkáním dne 25.5.2013 po představení hry Klec bláznů v Divadle Radka Brzobohatého v Praze.

Antonín Hardt

6. listopadu 2013 v 7:25 | T.N.R |  Autogramy
5.8.1935 se v Praze narodil herec Antonín Hardt. Dětství však prožil v Liberci, kde také absolvoval gymnázium. Následně se vrátil zpět do Prahy, kde byl přijat na DAMU obor herectví. Po úspěšném zakončení DAMU v roce 1957 získává své první angažmá v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, zde působil až do roku 1971, kdy odchází do pražského Divadla na Vinohradech. V Divadle na Vinohradech působil necelých deset let, od roku 1980 až do roku 1989 se stal ředitelem Hudebního divadla v Karlíně, zároveň je pedagogem na DAMU. Od roku 1989 je nějaký čas bez stálého angažmá, to získává v roce 1992, kdy se znovu vrací do Hudebního divadla v Karlíně, zde je přijat jako operetní a muzikálový herec. Pohostinsky působí i v Divadle Radka Brzobohatého. Mimo jiné je Antonín Hardt členem Herecké asociace, Výboru národní kultury a působil také v Jednotě hudebního divadla. Od Nadace Život umělce v roce 2006 obdržel cenu Senior Prix. Před filmovou kamerou se objevil již během studií na DAMU v komedii Návštěva z oblak. Dále si například zahrál ve filmech, inscenacích a seriálech: Florenc 13:30, Markéta Lazarová, 30 případů majora Zemana, My z konce světa, Dnes v jednom domě, Příště budeme chytřejší, staroušku!, Dobrá voda, My všichni školou povinní, Vlak dětství a naděje, Bylo nás šest, Chlapci a chlapi, Náhrdelník, Ordinace v růžové zahradě, Lidice, Čertova nevěsta nebo Školní výlet.
Autogram Antonína Hardta jsem získal osobně po představení hry Klec bláznů v Divadle Radka Brzobohatého v Praze dne 25.5.2013.

Jaroslav Vojta

4. listopadu 2013 v 8:20 | T.N.R |  Autogramy
Herec Jaroslav Vojta se narodil 27.12.1888 v Kutné Hoře za Rakouska - Uherska. V počátcích své herecké kariéry používal jméno Vojta Jurný. Jaroslav Vojta pocházel z velké herecké rodiny. Rodiče byli herci Alois Vojta - Jurný a Amalie Vojtová. Po smrti matky se otec znovu oženil, a to s herečkou Hanou Jelínkovou. Rodinný klan se tak rozrostl i o Marii Spurnou, Otýlii Beníškovou a Terezii Brzkovou, jež se stali Vojtovo tetami. Vyučil se ve slévárně a absolvoval dvouletý večerní kurs strojního oddělení pří průmyslové škole v Brně. K herectví se dostal v roce 1906 jako ochotník v brněnském spolku Bratrstvo, do roku 1910 byl členem ještě několika dalších divadelních společností. Od roku 1910 až 1913 se stal členem Státního divadla v Brně, poté na další dva roky přešel do Městského divadla v Plzni, v letech 1915 až 1919 opět působí v Brně. Do Vinohradského divadla se dostává v roce 1919 a působí zde až do roku 1925, kdy odchází do stálého angažmá v Národním divadle. V Národním divadle působí až do svého odchodu do důchodu v roce 1959, ale i nadále se věnoval divadlu a hostoval v pražských divadlech a ochotnických spolcích.
V roce 1920 se poprvé objevil ve filmu, tehdy ještě v němém. Jednalo se o drama režiséra Vladimíra Majera Magdalena. V němé éře filmu natočil jen několik filmů, příchodem zvukového však rolí přibývalo. Na svém kontě má více jak 101 filmů, vidět jste jej mohli například ve filmech: Jedenácté přikázání, Muži v offsidu, Načeradec král kibiců, Maryša, Cech panen kutnohorských, Muzikantská Liduška, Turbina, Pantáta Bezoušek, Čapkovy povídky, Divá Bára, Haškovi povídky ze starého mocnářství, Cirkus bude, Hrátky s čertem, Strakonický dudák, Jan Žižka, Florenc 13:30, O medvědu Ondřejovi, Lidé jako ty, Prosím, nebudit! nebo Tchýně.
Jaroslav Vojta se jako jeden z mála herců prvorepublikového filmu objevoval ve filmu i po válce. I když po většinou šlo jen o menší role, spolupracoval s rozhlasem a televizí. Byl pověstný svou milou a veselou povahou, smyslem pro humor a umění plést pointy vtipů. Za svůj život získal řadu ocenění, v roce 1929 získal státní cenu za dramatické umění, v roce 1940 Národní cenu za roli ve filmu To byl český muzikant, v roce 1952 získal titul Zasloužilého umělce, v roce 1958 titul Národního umělce a v roce 1963 získal Řád práce. 20.04.1970 Jaroslav Vojta v Praze umírá.
Autogram Jaroslava Vojty jsem dostal. Moc děkuji!