Leden 2016

Vítězslav Vejraška

29. ledna 2016 v 8:51 | T.N.R |  Autogramy
9.5.1915 se v Dolní Bohuslavy u Mnichova Hradiště narodil Vítězslav Vejraška. Vlivem rodiny započal svou hereckou kariéru u kočovných společností. Po úspěšném dokončení pražské Konzervatoře přijal angažmá na jednu sezónu v divadle v Ostravě. Dále působil v brněnském Národním divadle a v pražské Uranii. Po válce pomáhal zakládat Činohru 5. května, zde hrál, režíroval a řediteloval. Od roku 1948 až do své předčasné smrti v roce 1973 hrál v činohře Národního divadla. V Národním divadle hrál, režíroval, upravoval hry a v letech 1964-1969 byl i šéfem činohry. Na divadelních prknech nejdříve hrál role milovníků, pak přešel k dramatickým postavám a k dělnickým rolím. V pozdějších letech se skvěle uvedl i v těžkých shakespearovských hrách, klasikách a antických tragédiích. Své inscenace režíroval často v duchu psychologického realismu. Zdramatizoval si taktéž román prezidenta Antonína Zápotockého "Vstanou noví bojovníci". Od svého filmového debutu v roce 1937 až do roku 1945 ve filmu Vejražka hrál pod pseudonymem Petr Vít, který pro něho vymyslel režisér J. A. Holman. Debutoval životopisným snímkem KAREL HYNEK MÁCHA. Ve stejném roce vytvořil ještě hlavní roli ve filmu KŘÍŽ U POTOKA. Po čtyřleté pauze začal hrát hlavní a výrazné role: TURBÍNA, RYBA NA SUCHU, VELKÁ PŘEHRADA, ŠŤASTNOU CESTU, EXPERIMENT, DĚVČICA Z BESKYD. Po válce hrál Vejražka zejména charakterní role - negativní, například: PYTLÁKOVA SCHOVANKA ANEB ŠLECHETNÝ MILIONÁŘ, TEMNO, BOTOSTROJ, TANKOVÁ BRIGÁDA, STRAKONICKÝ DUDÁK a z kladných rolí: JAN HUS, JAN ŽIŽKA a PROTI VŠEM, PADĚLEK. Poslední hlavní roli vytvořil v dramatu HANDLÍŘI, kde jeho ženu hrála pravá manželka Jarmila Krulišová. Po této úloze pouze nadaboval postavu starého kněze Blasiuse ve dramatu ÚDOLÍ VČEL a zahrál si malinkou roličku ministra ve Vorlíčkově crazy komedii "PANE, VY JSTE VDOVA!". Působil také jako pedagog na DAMU a spolupracoval s rozhlasem. Vítězslav Vejražka zemřel 8. června 1973 v Praze.



Získáno na prestižní aukci www.autogram.cz

Vladimír Salač

27. ledna 2016 v 7:01 | T.N.R |  Autogramy
Vladimír Salač se narodil 14.7.1924 v Terezíně, zde prožil i rané dětství, do školy již nastoupil v Praze. Působil v Kühnově dětském souboru, kde zpíval a recitoval a také se stal dětským rozhlasovým hercem. Netrvalo dlouho a přidal se k ochotnickému spolku Bozděch a od roku 1937 hrál v Pražském městském divadle Míly Mellanové. Odtud byl již jen krůček před filmovou kameru. Vladimír se stal v 30. letech minulého století vyhledávaným představitelem chlapeckých a studentských rolí. První příležitost získal v roce 1938 ve filmu Škola základ života. Následovali další filmy ze školního prostředí: Studujeme za školou, Cesta do hlubin študákovy duše nebo Prosím, pane profesore! Přestože je jeho umělecký přínos české kultuře v dlouhých čtyřech poválečných desetiletích prakticky mizivý, jeho filmové role, které ztvárnil ještě před dosažením zletilosti, mu zajistily nezpochybnitelné místo mezi legendami českého filmu. Z filmografie dále uveďme například: Prokletí domu Hajnů, Putování Jana Amose, Příště budeme chytřejší, staroušku!, Anděl na horách, Mladá léta, Bílá tma, Nikola Šuhaj, Zlaté dno, Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Provdám svou ženu, Paličova dcera, Madla zpívá Evropě, Ulice zpívá, Tulák Macoun, Příklady táhnou, Venoušek a Stázička a další. Vladimír Salač zemřel 31.5.1990 v Praze.




Získáno na prestižní aukci www.autogram.cz

Světla Svozilová

25. ledna 2016 v 10:17 | T.N.R |  Autogramy
13.11.1906 se v Brně narodila Světla Svozilová. Uváděná byla ale také jako Světlana nebo Světluška. Na svět přišla do rodiny politika Josefa Svozila, své dětství prožila v Praze na Vinohradech nebo v Břevnově. Po třech třídách nižšího gymnázia a roce v penzionátě v německém Harzu se díky manželce básníka S. K. Neumanna přihlásila na studia herectví a režie na pražské konzervatoři. Již při studiích na konzervatoři hrála v avantgardních spolcích. V roce 1927 působila v Gamzově Uměleckém studiu, téhož roku přijala angažmá v Osvobozeném divadle, později v Divadle Vlasty Buriana (1930-1931), a až do odchodu na odpočinek hrála v Divadle na Vinohradech (1940-1968). Byla velmi kvalitní herečkou. Od dramatických a tragických postav se dokázala přenést až k rolím komickým a tragikomickým. Z počátku byla inteligentní temperamentní komičkou s výraznou gestikulací a propracovala se až velkým charakterním rolím. Po roce 1948 se Světla Svozilová angažovala i politicky, bohužel však neblaze v kauze kolegyně z Vinohrad Jiřiny Štěpničkové. V roce 1966 získala titul Zasloužilá umělkyně. Z její filmografie uveďme například: Sňatky z rozumu, Dobrý voják Švejk, Měsíc nad řekou, Haškovy povídky ze starého mocnářství, Čapkovy povídky, Týden v tichém domě, Provdám svou ženu, Roztomilý člověk, Babička, Pacientka dr. Hegla, Přítelkyně pana ministra, Kouzelný dům, Cech panen kutnohorských, Otec Kondelík a ženich Vejvara, Karel Hynek Mácha, Děvčata, nedejte se!, Mravnost nade vše, Madla z cihelny, Kantor Ideál, Obrácení Ferdyše Pištory nebo To neznáte Hadimršku. Na sklonku života propadla alkoholu, jež se jí stal 25.2.1970 osudným. Na schodišti svého domu upadla a na následky zranění téhož dne zemřela.


















Autogram získán na prestižní aukci www.autogram.cz

Ella Šárková

22. ledna 2016 v 9:59 | T.N.R |  Autogramy
Ela Šárková psaná také jako Ella Šárková, vlastním jménem Eliška Lišková, se narodila 23.9.1907 v Praze za Rakousko - Uherska. Již od mala byla jak sportovně tak umělecky nadaná. V žižkovském Sokole se věnovala atletice, studovala hru na klavír v hudební škole Haufové- Sedláčkové, zpěvu u Nadi Kejřové, Žofie Napravilové nebo u italského pěvce Tino Pattiery. Od roku 1931 prošla velkou řádkou scén, například: kabaret Červené eso, Švandovo divadlo, Malá opereta, Slovenské národní divadlo v Bratislavě, Rokoko, Nové divadlo nebo Velká opereta. Jako operetní subreta SND v Bratislavě hostovala i ve Vídni. Hrála samozřejmě také v klasické operetě Oskara Nedbala Polská krev a ve Frimlově Rose Marie vytvořila postupně všechny tři hlavní ženské role. Po válce byla v angažmá v Uranii, v Divadle Ference Futuristy, v Alhambře a vystupovala také v kabaretu U Fleků. Již od třicátých let minulého století hrála ve filmu, kde vytvořila přes 30 rolí. Tou první byla titulní ženská role, tanečnice Marta Malá v komedii PUDR A BENZÍN z roku 1931. Především byla obsazována do rolí tanečnic, zpěvaček a jiných výše postavených dam ze společnosti. Z těchto rolí zmiňme např. tanečnici Ellu ve filmu ZLATÉ PTÁČE, filmovou herečku Fizullini v operetce PEPINA REJHOLCOVÁ, bardámu v burianovské komedii POBOČNÍK JEHO VÝSOSTI, tanečnici Lilo v DIAGNOSE X, modelku Elu v HUDBĚ SRDCÍ, tanečnici Boby v komedii BARBORA ŘÁDÍ, nebo komornou Claire v LUCERNĚ. S příchodem okupantů odešla Šárková z českého filmu. Pouze těsně před koncem války se objevila ve filmu SOBOTA. Po válce se objevila v komedii PANCHO SE ŽENÍ a stala se také oblíbenou herečkou režiséra Václava Kršky. Ten ji obsadil hned do čtyř filmů: ŘEKA ČARUJE, HOUSLE A SEN, MLADÁ LÉTA a Z MÉHO ŽIVOTA. V roce 1980 se objevila ve vzpomínkovém filmu V HLAVNÍ ROLI OLDŘICH NOVÝ sama za sebe a krátce na to v epizodce satirické morality Věry Chytilové FAUNOVO VELMI POZDNÍ ODPOLEDNE. Touto rolí se její kariéra uzavřela definitivně. Mezitím se Šárková velmi ojediněle objevila i v televizi, např. jako dáma v brýlích ve 14. díle seriálu TŘICET PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, nazvaném Konec velké šance a nebo v hudební komedii Zdeňka Podskalského ALFONS KARÁSEK V LÁZNÍCH. Ella Šárková zemřela 31.10.1991 v Praze.



Autogram Elli Šárkové jsem získal na prestižní aukci www.autogram.cz

Karel Lamač

20. ledna 2016 v 7:43 | T.N.R |  Autogramy
Karel Lamač se narodil 27.1.1897 v Praze do rodiny zámožného košířského lékárníka. Ze studií farmacie a elektrotechniky odešel a založil svůj vlastní orchest, působil u ochotníků a vystupoval také jako salonní kouzelník. Se světem filmu se seznámil před 1. světovou válkou, za války pracoval jako frontový kameraman a po válce se stává technickým ředitele laboratoří filmové společnosti Excelsiorfilm, s velkým úspěchem také začal hrát, režírovat a psát scénáře. Rozsáhlá tvorba Karla Lamače zahrnuje více než 260 snímků nejrozmanitějších žánrů, natáčených u nás i v zahraničí (Německo, Rakousko, Francie, Maďarsko, Holandsko, Anglie, USA). Do roku 1938 Lamač točil zejména v Německu, a to v produkci vlastní společnosti Ondra-Lamač-Film, kterou založil s Václavem Wassermannem, Otto Hellerem a Anny Ondrákovou, nejvíce obsazovanou hvězdou svých filmů. Režie se chopil například u filmů: U pokladny stál, Lucerna, Ducháček to zařídí, Důvod k rozvodu, Nezlobte dědečka, Lelíček ve službách Sherlocka Holmese, To neznáte Hadimršku, C. a k. polní maršálek, Hřích, Pantáta Bezoušek, Švejk na frontě, Dobrý voják Švejk, Lucerna, Karel Havlíček Borovský, Otrávené světlo atd. Herecky se objevil ve filmech, například: Starý hřích, Pantáta Bezoušek, Velbloud uchem jehly, Švejk na frontě, Dobrý voják Švejk, Josef Kajetán Tyl, Lucerna, Karel Havlíček Borovský, Chyťte ho!, Děvčata, vdávejte se!, Ukřižovaná, Zpěv zlata. Po natočení filmu U pokladny stál emigroval před nacisty do Holandska, poté do Belgie, Francie a nakonec do Anglie. 2. srpna roku 1952 v Hamburku Karel Lamač umírá po těžké nemoci ledvin a jater. Po boku mu je jeho milovaná Anny Ondráková. Karel Lamač je jednou z nejdůležitějších průkopnických osobností v historii naší kinematografie!!!



Autogram Karla Lamače jsem získal na prestižní aukci autogramů www.autogram.cz

Meda Valentová

18. ledna 2016 v 9:03 | T.N.R |  Autogramy
24.5.1898 se v Praze za Rakousko - Uherska narodila herečka Meda Valentová, vlastním jménem Marie Černá. Narodila se do rodiny státního úředníka. Zprvu svůj herecký um zdokonalovala soukromě u Marie Hübnerové, na klavír ji učil pan Heřman a zpěvu Bohumila Rosenkrancová. V roce 1916 se poprvé postavila na prkna co znamenají svět v Novém německém divadle v Praze, zde setrvala jeden rok. Poté odjela studijně do Vídně. Působila v divadlech v Žatci, Liberci, Olomouci, Ostravě nebo Berlíně. Filmová kariéra Medy Valentové byla velmi pestrá a proložená třemi velkými přestávkami. Poprvé si zahrála ještě v němém období s Hugo Haasem novomanželku Emu Králíčkovou - Voborskou v Kubáskově komedii JEDENÁCTÉ PŘIKÁZÁNÍ z roku 1925. Po šesti letech si odběhla do začínající zvukové éry jako mazaná temperamentní kabaretní zpěvačka Mici Angora ve Fričově a Lamačově komedii TO NEZNÁTE HADIMRŠKU - 1931 s Vlastou Burianem v titulní úloze. Po téměř deseti letech se k filmu opět vrátila v letech 1940 - 1955 ve třiceti menších i větších rolích zámožných a elegantních paniček či prostých žen z lidu, například ve filmech: BARON PRÁŠIL, ČEKANKY, DCERUŠKA K POHLEDÁNÍ, TURBINA, RUKAVIČKA, VALENTIN DOBROTIVÝ, MUŽI NESTÁRNOU, POČESTNÉ PANÍ PARDUBICKÉ, ŘEKA ČARUJE atd. Ve znárodněné československé kinematografii její jméno zaplnilo titulky např. u těchto filmů: PRÁVĚ ZAČÍNÁME, TÝDEN V TICHÉM DOMĚ, PŘEDTUCHA, POSLEDNÍ MOHYKÁN, MUZIKANT, DNES NEORDINUJI, ČERVENÁ JEŠTĚRKA, PÁRA NAD HRNCEM, ANNA PROLETÁŘKA, CIRKUS BUDE! atd. Z neznámých důvodů roku 1955 filmová kariéra Medy Valentová ustala. Zdálo se, že již nadobro. Po dlouhých šestnácti letech si na ni vzpomněl režisér Václav Vorlíček proto, aby jí na sklonku života svěřil roztomilou menší roli staré babičky v komedii DÍVKA NA KOŠTĚTI (1971). 12.12.1973 Meda Valentová v Praze zemřela ve věku sedmdesáti pěti let.




Autogram Medy Valentové jsem získal na prestižní aukci www.autogram.cz

Miroslav Graclík

17. ledna 2016 v 12:47 | T.N.R |  Autogramy
Miroslav Graclík je českým novinářem, spisovatelem a producentem.
Vyprodukoval přes sto alb (CD, MC) od hereckých portrétů, přes taneční muziku až po pohádky, které i dramatizoval.
Mluvené slovo: Vladimír Menšík (Skrytým Mikrofonem), O Menšíkovi, Stella Zázvorková (Kruh života), Vlastimil Brodský (Prohrané slzy), Jiřina Jirásková (Rozum v srdci), Miroslav Horníček (O smíchu), Iva Janžurová (Přinucená lehkost), Josef Vinklář (Života náhody), Jiří Lábus (Nevyslovené monology), Naďa Konvalinková (Rozpuštěné bolesti), Ondřej Suchý (Na cestách s Františkem Nepilem), Věra Galatíková (Usebraná láska), Jan Kačer (Na pokraji krásy), Miroslav Donutil (Pouto odříkání), Blanka Bohdanová (Nesmířená touha), P. Jan Bobčík (Proč věřit v Boha, když..., To je gól!), Mons. Jan Graubner (Povídání o církvi), Mons. Jan Hrdlička (Pane, nauč nás modlit se!), Jiřina Švorcová (Naše sny, Audiovzpomínky) ...
Pohádky: Nejkrásnější pohádky 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10 (byly přeloženy do slovenštiny a vyšly na albech Najkrajšie rozprávky 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7 a Marián Labuda - Rozprávky 1, 2, 3), Pohádky Karla Jaromíra Erbena 1, 2, Pohádky z kouzelné mošny 3 ….
Hudba: Josef Zíma (Dneska nepůjdeme spát), Karel Gult & Josef Oplt (Tvé jméno sladce zní), Bedřich Čuba (Rozmary lásky), Lenka Kořínková (Demo Austrálie 1983-1989), Jiří Helekal (Co jsem dělal, jak jsem žil, Zlatá Trampská oáza), Wizard (Co se děje se?!), Roland Santé (The Mystic Town, Music From Heaven, Naše štěstí), Robert N. (Anděl, Ty jsi nejlepší, Zrcadlo, The Best Of, Duety), NewTrio (Lásku nehledej, Moji lásku můžeš znát, To se oslaví), Nancy & Robert (Molo), Michaela Valchářová (Ty jsi jediný Bůh), Eva Hurychová (Kdo to vzdává, nevyhrává, Souhvězdí lásky) ….
Samplery - výběry: Mamince k svátku, To nejlepší z dechovky 1, 2, Staropražské písničky, Písničky, které šlapou, Šílená láska, Lásko, buď má, Dávno tě znám, S tebou mě baví žít, Chtěl bych tvou lásku, Pojď ke mně blíž, Proč nemůžu tě znát, Vánoční tajemství ….
DVD: NewTrio (To se oslaví)
Z knižních publikací napsal například: Honza Musil - Rozepsaný příběh, Iveta Bartošová - Odhalená pravda, Marika Gombitová - Marika, Dagmar Patrasová - Fenomén Dáda, Marie Rottrová - Život plný not, Z očí do očí, Jiřina Švorcová - Osobně, Jiřina Švorcová - Poslední role života, Hvězdy popu které jsme milovali 2, Dagmar Havlová, Žena za pultem, Iveta Bartošová - Tichá píseň, Třicet případů majora Zemana, Hana Hegerová - Lásko prokletá, Hvězdy stříbrného plátna nebo novinková publikace Osudy hvězd stříbrného plátna.

Čerpáno z Wikipedie - Otevřená encyklopedie

Fotografii s autogramem a knižní publikaci Osudy hvězd stříbrného plátna s věnováním jsem dostal přímo od pana Graclíka. Velice děkuji a bylo mi potěšením být alespoň trošku nápomocen při tvorbě Vaší knížky Osudy hvězd stříbrného plátna.

Vilém Pfeiffer

17. ledna 2016 v 12:05 | T.N.R |  Autogramy
5.8.1910 se v Praze narodil Vilém Pfeiffer. Své dětství však prožil v Bratislavě. K divadlu jej přivedla jeho maminka, jež byla nadšenou ochotnicí a tak se již od útlého věku objevoval na prknech co znamenají svět. Ale vydat se na dráhu hereckou původně nechtěl, to až na popud režiséra Jana Svitáka, opustil tedy studia gimnázia a od roku 1927 hrál osm let u kočovných divadelních společností. V polovině 30. let získal angažmá na avantgardní scéně D 34 E. F. Buriana. Tady vynikl v dramatizacích děl K. H. Máchy Máj nebo Kat a díky těmto hereckým vystoupením také poprvé zaujal filmaře. V letech 1937-1939 hostoval v Národním divadle, na počátku okupace odešel na oblastní scény, pak se znovu vrátil do Prahy a během pěti let vystřídal řadu scén, kde působil nejen herecky, ale později i jako režisér. Posledních šestnáct let své herecké dráhy strávil na jevišti Divadla bratří Mrštíků v Brně (1959-1975), v roce 1975 pak odešel do důchodu. Jak již bylo řečeno, filmaři si Pfeiffera všimli již na scéně D 34 a režisér Martin Frič mu nabídl velkou roli po boku Lídy Baarové ve filmu ŠVADLENKA (1936). E. F. Burian však nebyl velkým příznivcem filmu a Pfeiffera pro natáčení neuvolnil. Až po odchodu od E. F. Buriana pak mohl Pfeiffer debutovat na filmovém plátně rolí zlomyslného a povrchního Hynka v melodramatu ŽENA POD KŘÍŽEM (1937). Do roku 1945 pak hrál menší až střední role v bezmála dvaceti filmech. Dodnes si jej můžeme připomínat ve známých komediích jako PŘÍKLADY TÁHNOU (1939) nebo KDYBYCH BYL TÁTOU (1939). Objevil se i v kvalitnějších adaptacích literárních děl HORDUBALOVÉ nebo BARBORA HLAVSOVÁ. Vilém Pfeiffer hrál také jednu hlavní roli, její kvality však nemůžeme posoudit, protože film KRÁLOVNA STŘÍBRNÝCH HOR se nedochoval. Ze spolupráce s režiséry Františkem Čápem a Martinem Fričem vynikl ve filmech MUZIKANTSKÁ LIDUŠKA a JAN CIMBURA. Po roce 1945 rolí ve filmu výrazně pokleslo, ještě v letech 1946-1947 hrál celkem v šesti filmech, se svým odchodem mimo Prahu pak v 50. letech spolupráci s filmem přerušil na dvacet let. V poválečných filmech byl nejčastěji pověřen úlohami četníků nebo policistů, například: NIKOLA ŠUHAJ, ULOUPENÁ HRANICE, ČAPKOVY POVÍDKY, FRONA. Až po odchodu ze stálého divadelního angažmá byl osloven Karlem Kachyňou a ztvárnil hlavní roli v sociálním dramatu ze třicátých let ŠKAREDÁ DĚDINA. Jeho poslední rolí byla postava chromého dědy Jonáše ve filmu KONEČNÁ STANICE. Dne 31.1.1986 Vilém Pfeiffer v Brně zemřel.


Získáno na prestižní aukci www.autogram.cz

Nora Cífková

11. ledna 2016 v 8:31 | T.N.R |  Autogramy
21.2.1920 se v Praze narodila herečka Nora Cífková, občas psána také jako Nora Cifková. Narodila se do aristokratické rodiny. Studovala nižší gymnázium v pražské Dušní ulici. Na dráhu divadelní ji přivedl rodinný přítel Jaroslav Hilbert, jež byl dramatikem a kritikem. Začala tedy studovat na Státní konzervatoři v Praze, ač se na popud J. Hilberta měla stát elévkou v Národním divadle. V roce 1938 však studia zanechala a vydala se na profesionální hereckou dráhu. První angažmá získala v Novém divadle Oldřicha Nového, poté pokračovala v Divadle Anny Sedláčkové, a nakonec v Intimním divadle se sídlem v Umělecké besedě na Malé Straně. Souběžně s divadelní drahou započala na rozhraní 30. a 40. let rozvíjet i svojí hereckou filmografii. Ve svých osmnácti letech debutovala jako septimánka v komedii JARKA A VĚRA (1938) režiséra Václava Binovce s Ladislavem Peškem a Evou Gerovou v titulních rolích. O rok později pokračovala dále s menšími rolemi jako chovanka kláštera v dalším Binovcově snímku, melodramatu LÍZINO ŠTĚSTÍ (1939) se Zdenkou Sulanovou - volné pokračování filmu LÍZIN LET DO NEBE/LÍZA IROVSKÁ (1937), a jako mladá návštěvnice na dobročinné slavnosti v melodramatu Jana Svitáka SRDCE V CELOFÁNU (1939). Čtyřicátá léta začínala Nora Cífková výraznější úlohou kolegyně Jiřího Sutnara (Svatopluk Beneš) ze studií filozofie Kláry v melodramatu MINULOST JANY KOSINOVÉ (1940) J. A. Holmana. Ještě týž rok stvořila svojí největší a u diváků nejznámější úlohu melancholické komtesy Hortensie v přepisu stejnojmenného slavného románu Boženy Němcové BABIČKA (1940) režiséra Františka Čápa. Po šesti letech se divákům představila až ve filmu znárodněné poválečné kinematografie, detektivce 13. REVÍR (1946) Martina Friče. Film však byl roztočen ještě za okupace J. A. Holmanem s Lídou Baarovou. Snímek poté dokončil režisér Frič s Danou Medřickou. Touto postavou Cífková ukončila svoji filmovou i divadelní hereckou dráhu. Ještě roku 1946 odešla do Velké Británie, kde se vyučila kosmetičkou a pracovala v salónu Elizabeth Arden. Kvůli těžké nemoci svého otce se v roce 1950 vrátila do Československa, návrat do Anglie ji však již nebyl umožněn. Po sovětské okupaci emigrovala roku 1968 s manželem i syny do Austrálie. Usadila se a poklidně žije u své rodiny jako Věra Cífková - Novotny ve městě Gisborne u Melbourne. Po roce 1989 několikrát navštívila rodné Čechy, naposledy roku 2006. Dne 26.1.2017 v australském Melbourne Nora Cívková - Novotná zemřela ve věku 96let. Zůstala představitelkou malých křehkých filmových rolí z přelomu 30. a 40. let.


Autogram Nory Cífkové jsem získal na prestižní aukci www.autogram.cz

Nancy Rubensová

4. ledna 2016 v 7:39 | T.N.R |  Autogramy
Nancy Rubensovávodním jménem Louisa-Rosa Janečková, v Čechách byla poté psána jako Olga Janečková či Lola Janečková, se narodila 30.5.1915 ve Washingtonu českým přistěhovalcům, kteří do Ameriky odjeli za lepší budoucností. Otec však brzy zemřel a opuštěná matka odjela i s dětmi zpět do Čech. Vyrůstala u Českého Těšína a Brna, kde také studovala, původně se chtěla stát učitelkou v mateřské školce, ale v týdeníku Hvězda nalezla inzerát hledající mladá děvčata pro hlavní role do filmu SVĚTLO JEHO OČÍ (1936) Václava Kubáska. Okamžitě zaslala svoji fotografii a získala ihned druhou hlavní dívčí úlohu rozmarné a necitelné Elišky Davidové. V tom snímku ještě vystoupila pod jménem Lola Janečková (záhy však přijala lépe znějící umělecký pseudonym Nancy Rubensová). I když byl její herecký výkon nemastný neslaný a nezkušený, srdce diváků si ihned získala. Po filmu SVĚTLO JEHO OČÍ si zahrála v komedii DIVOCH (1936), v melodramatu SRDCE NA KOLEJÍCH (1937) a ve Svitákově ROZVODU PANÍ EVY (1937). Za dva roky se již představila ve čtyřech snímcích: v operetce U SVATÉHO MATĚJE (1939), ve filmu TULÁK MACOUN (1939), v komedii DĚDEČKEM PROTI SVÉ VŮLI (1939) a také v BÍLÉ JACHTĚ VE SPLITU (1939). Díky okupaci se Nancy Rubensové (jejíž kariéra začala pomalu, ale jistě upadat) dostaly pouze dvě menší úlohy: ve Fričově "duchařské" komedii TETIČKA (1941) a v Holmanově dramatu VELKÁ PŘEHRADA (1942). Do konce svého života si již na ni filmaři se zajímavou filmovou rolí nevzpomněli. Souběžně s filmovou činností rozvíjela i svou dráhu zpěvačky na operetních scénách Nového divadla a Divadla Járy Kohouta U Nováků. Následně byla deset let mimo divadlo, již jako téměř neznámá zakončila svoji uměleckou kariéru definitivně v Divadle Na Fidlovačce (1955-1957). Poté se definitivně stáhla do ústraní a v poklidu dožila. Dlouhá léta se o jejích dalších osudech nic nevědělo. Dnes již víme, že byla provdána jako Kovaříková za majitele vinohradského hotelu a měli spolu tři děti. V úplném zapomnění Nancy Rubensová zemřela až 4. června 1994 v Praze.


Autogram Nancy Rubensové jsem získal na prestižní aukci www.autogram.cz