Květen 2016

Jan Révai

27. května 2016 v 7:37 | T.N.R |  Autogramy
Jan Révai se narodil 11. 2.1974 v Kladně. Původně se vyučil automechanikem, ale více než oprava aut ho zajímal tanec. Již od mala se mu věnoval, působil v tanečním souboru UNO Richarda Hese a byl členem skupiny Děti swingu hostující v Hudebním Divadle v Karlíně. Pro své velké taneční dovednosti byl obsazen do role krvinky v muzikálu Dracula, později přibyli další muzikály například: Romeo a Julie, Carmen, Hair, Pomáda a nebo Johanka z Arku. Do většího podvědomí diváků se dostal v roce 2001 rolí Šimona v muzikálovém filmu Filipa Renče Rebelové. Před kamerou se pak začal objevovat čím dál častěji, zahrál si ve filmech a seriálech: Zatracení, Blade2, Rodinná pouta, Bazén, Velmi křehké vztahy, Druhý život, Gympl s (r)učením omezeným, Poslední vízum, Gangster Ka, V.I.P. vraždy nebo ve filmu Lída Baarová. Kromě hraní, tance a zpěvu je i výborný moderátor, což potvrdil na předávání cen Českého slavíka v roce 2001.



Autogram s věnováním Jana Révaie jsem získal osobním setkáním 25.5.2016 po představení hry Penzion Ponorka v DK Pekle v Plzni.

Zdeněk Pohlreich

25. května 2016 v 9:47 | T.N.R |  Autogramy
10. 4. 1957 se narodil český šéfkuchař, gastronom a moderátor Zdeněk Pohlreich. Po nevyvedených přijímacích zkouškách na střední školu nastoupil do učebního oboru kuchař. Zprvu jej vaření vůbec nebavilo, po úspěšném zakončení učebního oboru nastoupil do pražského hotelu Stop. Na přelomu 70. a 80. let byl jedním z členů reprezentačního baseballového týmu. Zájezd do Nizozemska vyvolal u Zdenka touhu žít jinak a začal uvažovat o emigraci, v roce 1986 byl již pevně rozhodnut a o tři roky později opravdu emigroval. Rok strávil v Nizozemsku, pracoval zde v restauraci Het Schellinkje jako šéfkuchař. V Nizozemsku pak obdržel povolení odjet do australského Adelaide. Zde mu hodně v prvopočátkách pomáhal jeho strýc. Nastoupil tedy jako Sous-Chef v restauraci La Guillotine, zde se později stal šéfkuchař. Po návratu do Čech pracoval jako šéfkuchař v Praze v hotelu Renaissance (1993 až 1996, 2002 až 2004), Villa Voyta (1996 až 1998), Radisson SAS (1998 až 2002) nebo Mariott. Od roku 2010 provozuje Café Imperial a Divinis. Café Imperial je jedinečným místem nesoucí ve stylu prvorepublikových Grand Café. Divinis Ristorante je pro změnu v italském duchu. V současné době je pedagogem na Střední škole gastronomické a hotelové SŠGH v Praze. V roce 2000 se stává vítězem President´s Award, Hong-Kong, Radisson SAS a v roce 2001 je vítězem President´s Award, Cancún. Zdeněk se do podvědomí široké veřejnosti dostal díky pořadu Ano, šéfe!, jež odstartovala jeho moderátorskou kariéru na plno. Dále uváděl pořady: Na nože!, Šéf na grilu, Česko vaří s Pohlreichem, Už dost, šéfe!, Vařte jako šéf!, Rozpal to, šéfe! nebo Teď vaří šéf!. Na svém kontě má i několik knižních publikacích o vaření: Bravo, šéfe!, Prostřeno bez servítků, Šéf na grilu, Už dost, šéfe - Co jste v televizi neviděli, neslyšeli a neochutnali, Šéf na smetaně, Vejce nebo slepice, Vařte jako šéf!, Česko vaří s Pohlreichem nebo zatím nejnovější knižním dílem je Moje domácí kuchyně.


Autogram s věnováním od Zdeňka Pohlreicha jsem získal osobním setkáním na Bosch Fresh Festivalu v Plzni v OC Plaza 21. 5. 2016.

Světlana Nálepková

23. května 2016 v 7:47 | T.N.R |  Autogramy
Světlana Nálepková se narodila 2. 7. 1960 v Praze. Po úspěšném absolutoriu na pražské konzervatoři získala své první angažmá v Činoherním studiu v Ústí nad Labem a v Ypsilonce. V roce 1984 založila spolu s Václavem Upírem Krejčím a Michalem Nesvadbou Mimtrio, s nímž dosáhli značné popularity. Po rozpadu Mimtria v roce 1989 začala vystupovat sólo se svými představeními pro děti. Po roce 1990 hostovala v divadelní skupině Josefa Dvořáka a v letech 1993 až 1997 působila také na scéně Hudebního divadla Karlín. Před televizní kamerou se Světlana Nálepková objevila již v roce 1977, zahrála si v historickém dramatu Otakara Vávry Příběh lásky a cti. Dále si například zahrála ve filmech, seriálech a inscenacích: Paví král, Princové jsou na draka, Oldřich a Božena, Láska z pasáže, Synové a dcery Jakuba skláře, Ať přiletí čáp, královno!, Kdo probudí Pindruše … ?, Vápenička, Pánská jízda, První krok nebo v seriálu Aféry. Kromě hraní se také velice úspěšně prosadila jako zpěvačka, její doménou jsou především písně z dvacátých až čtyřicátých let. V současné době můžete Světlanu spatřit v Divadle Radka Brzobohatého v muzikálu Edith Piaf - Milovat k smrti.



Autogram Světlany Nálepkové jsem získal osobním setkáním v Praze 1.5.2016 na Svátku růžových vín.

Veronika Gajerová

20. května 2016 v 8:31 | T.N.R |  Autogramy
Veronika Gajerová se narodila 25. 1. 1963 v Praze. Pochází z umělecké rodiny, tatínek Václav Gajer filmový režisér a maminka Naděžda Gajerová - Mauerová herečka v Národním divadle. Nebylo tedy žádného divu, že i Veroniku oslovila Thálie a vydala se cestou hereckou i navzdory maminky, jež byla proti. Již během studií na Pražské konzervatoři, obor hudebně - dramatický, hostovala v Městských divadlech pražských. V roce 1985, kdy úspěšně zakončila studia, získala angažmá v Činoherním studiu v Ústí nad Labem a Divadle E. F. Buriana v Praze. Od roku 1990 až 1994 hrála na prknech Divadla Labyrint. V roce 1994 opět přichází do angažmá Městských divadlech pražských kde se zřejmě trvale usadila a je zde do dnes. První filmová příležitost přišla v roce 1979 ve filmu Housata, poté následovaly role ve filmech a seriálech, například: Šílený kankán, Až do konce, Nevěra, Bylo nás šest, Copak je to za vojáka.... , O princi, který měl smůlu, Zdivočelá země, O svatební krajce, Místo činu, Ordinace v růžové zahradě, Dobrá čtvrť, Malé velké gatě, Trapasy, Habermannův mlýn, Ach, ty vraždy!, Gympl s (r)učením omezeným, Špačkovi s síti času nebo v seriálu V.I.P. vraždy. Kromě herectví a moderování se také věnuje dabingu. Svůj hlas propůjčila například Véronique Genest v kriminálním seriálu Julie Lescautová nebo naprosto nezapomenutelně nadabovala Kim Cattarall neboli Samantha v seriálu Sex ve městě.


Autogram Veroniky Gajerové jsem získal osobním setkáním v marketu Hornbach v Praze na Černém Mostě v srpnu 2015. Paní Veronika byla a je úžasnou paní, milá, ochotná a stále usměvavá. Musím říct, že je to moje jedno z nejmilejších setkání!!!

Jiří Bartoška

18. května 2016 v 7:49 | T.N.R |  Autogramy
Jiří Bartoška se narodil 24. 3. 1947 v Děčíně. Po studiu na pardubickém gymnáziu vedla jeho cesta rovnou na brněnskou JAMU, kterou úspěšně zakončil v roce 1972. První angažmá získal v brněnském Divadle na provázku, zde strávil jeden rok. V roce 1983 přešel do ústeckého Činoherního studia a v roce 1978 se stal členem Divadla Na zábradlí v Praze. Koncem roku 1991 odešel takřka z celým souborem a založil vlastní scénu Divadlo Bez zábradlí, kde působí do dnes. Film jej oslovil již během studií na JAMU, v roce 1971 získal svou první roli ve filmu Hry lásky šálivé. Od té doby má na svém kontě více jak sto šedesát rolí ve filmech a seriálech, například: Hřiště, Volání rodu, Osada Havranů, Čekání na déšť, Zkoušky z dospělosti, Třetí princ, Malý pitaval z velkého města, Katapult, Sanitka, Oldřich a Božena, My všichni školou povinní, Odyssea, Velká filmová loupež, Bylo nás šest, Rodáci, Cirkus Humberto, Náhrdelník, Hříchy pro pátera Knoxe, Stůj, nebo se netrefím!, Je třeba zabít Sekala, Početí mého mladšího bratra, Bolero, Příběhy obyčejného šílenství, Dobrá čtvrť, Anděl Páně, Soukromé pasti, Líbáš jako Bůh, Micimutr, Princezna a písař, Neviditelní, Reportérka nebo v připravovaném pokračování úspěšné pohádky Anděl Páně 2, jež se bude točit během roku 2016. Od roku 1994 zastává post prezidenta filmového festivalu v Kalových Varech. Společně s Evou Zaorálovou, jež je uměleckou ředitelkou festivalu a jednou z nejlepších evropských filmových kritiček, dokázali MFF Karlovy Vary vyšvihnout mezi nejprestižnější filmové festivaly na světě!



Autogram Jiřího Bartošky jsem získal osobním setkáním v Plzni v Měšťanské Besedě 11. 4. 2013 po představení hry Jakub a jeho pán. Pan Bartoška byl velice milý, příjemný a ochotný!

Martin Zahálka

16. května 2016 v 11:07 | T.N.R |  Autogramy
1. 12. 1958 se v Praze narodil Martin Zahálka. Původně studoval na Střední průmyslové škole strojní, jež úspěšně absolvoval. Po maturitě dva roky pracoval jako promítač ve vojenském kině v Boru u Tachova, poté byl přijat na DAMU obor herectví. Ve Státním divadle v Brně získal své první angažmá, v roce 1985 přechází do Divadla J. K. Tyla v Plzni, zde působí až do roku 1992. Od roku 1992 až do současnosti je členem souboru Divadla na Vinohradech. První roli získal v roce 1976 ve filmu Smrt mouchy. Dále si zahrál ve filmech a seriálech, například: Druhý dech, Discopříběh 2, Muž v pozadí, Byl jednou jeden polda, Hospoda, Zdivočelá země, Četnické humoresky, Kousek nebe, Ulice, Ordinace v růžové zahradě, Anděl Páně, Obsluhoval jsem anglického krále, Kriminálka Anděl, Vyprávěj, Život je ples, Vrásky z lásky, Obchoďák, Nevinné lži nebo Policie Modrava. Kromě herectví se také věnuje dabingu, zde má na svém kontě například tituly Spláchnutej, Ratatouille, Robin Hood nebo Dr. Marka Harlanda v seriálu Medicopter 117.


Autogram Martina Zahálky jsem získal osobním setkáním v Plzni 11. 5. 2014 před představením hry Lo Stupendo v Měšťanské besedě.

Oldřich Kaiser

13. května 2016 v 7:51 | T.N.R |  Autogramy
Oldřich Kaiser se narodil 16. 5. 1955 v Olomouci. Herectví studoval na brněnské konzervatoři a na Divadelní fakultě AMU v Praze úspěšně absolvoval v roce 1978. Od roku 1977, tedy ještě při studiích až 1985 byl ve stálém angažmá v Divadle na Vinohradech. Poté nějaký čas působil ve studiu Ypsilon, v roce 1993 přišla nabídka z Národního divadla. Angažmá přijal a setrval zde až do roku 1999. S kolegou a kamarádem Jiřím Lábusem vytvořili nezapomenutelnou dvojici jak na prknech divadla tak před televizními kamerami a v rozhlase. Na svém kontě mají například zábavné pořady: Možná přijde i kouzelník, Ruská ruleta nebo Zeměkoule, v rozhlase vytvořili již legendární rodinku Tlučhořovi. Svou první roli získal v roce 1971 ve filmu Kat nepočká, dále si například zahrál ve filmech a seriálech: Láska, 30 případů majora Zemana, Muž na radnici, Tetinka, Nemocnice na kraji města, Setkání v červenci, Velká sázka o malé pivo, Dynastie Nováků, Já nejsem já, Velká filmová loupež, Tmavomodrý svět, Mazaný Filip, Non Plus Ultras, Revizor, Obsluhoval jsem anglického krále, Líbáš jako Bůh, Habermannův mlýn, Líbáš jako ďábel, Tři bratři, Padesátka, Řachanda nebo v seriálu Na vodě. Po právu je Oldřich Kaiser považován za jednoho z nejlepších českých herců současnosti.




Autogram Oldřicha Kaisera jsem získal osobním setkáním po představení hry Žena za pultem 2 v KD Peklo Plzeň 19.3.2016.

Jiří Lábus a Oldřich Kaiser

11. května 2016 v 7:49 | T.N.R |  Autogramy
Jiří Lábus se narodil 26. 1. 1950 v Praze. Již jako malý projevoval své herecké nadání, velice rád bavil své okolí imitováním rozhlasových hlasatelů. Po dokončení gymnázia šel studovat DAMU, kterou absolvoval v roce 1973 rolí Mackieho Messera v Žebrácké opeře. V této roli si jej všiml Jan Schmid, šéf liberecké Ypsilonky a přijal ho do stálého angažmá. Téhož roku se čím dál častěji objevoval na televizních obrazovkách, většinou v záporných a excentrických rolích, například ve filmu Milenci v roce jedna nebo Zatykač na královnu. Přestože se vesměs jednalo o role malé, stačily na to, aby upozornil na svůj komediální talent. Pro Miloše Macourka a Václav Vorlíčka byl inspirací a napsali mu roli čaroděje II. kategorie Rumburaka v připravovaném seriálu Arabela. V osmdesátých letech se do paměti diváku zapsal s Oldřichem Kaisrem v pořadu Možná přijde i kouzelník a namluvením plyšového medvěda "Jů" v televizním pořadu pro děti Studio Kamarád. Po velkém úspěchu v roli čaroděje Rumburaka natočil další celovečerní film Rumburak a dnes již kultovní filmy Slunce, seno, jahody, Slunce, seno a pár facek a počátkem devadesátých let třetí pokračování Slunce, seno, erotika a dalších dílů Arabeli-Arabela se vrací. I nadále spolupracuje s Oldřichem Kaisrem v televizních pořadech Ruská ruleta, Zeměkoule nebo v pořadu Letem světem, nasvědomí mají příhody rodiny Tlučhořovi, které můžete slíchávat z rádia. Ani dabing nezůstal Jiřímu Lábusovi neznámý. Již řadu let mistrně dabuje Marge z animovaného seriálu Simpsonovi. Na svém hereckém kontě má přes sto šedesát filmových, televizních a seriálových rolí, například: Pan Tau, Slovácko sa nesúdí, Páni kluci, Zítra vstanu a opařím se čajem, Lucie, postrach ulice, Krakonoš a lyžníci, Nesmrtelná teta, Amerika, Čert ví proč, Babí léto, Obsluhoval jsem anglického krále, Václav, Gynekologie 2, Bekyně mniška, Muži v říji, U Tlučhořů, Sanitka 2, Tři bratři, Případy 1. oddělení, Kdyby byly ryby nebo film Případ pro lyžaře.




Oldřich Kaiser se narodil 16. 5. 1955 v Olomouci. Herectví studoval na brněnské konzervatoři a na Divadelní fakultě AMU v Praze, jež úspěšně absolvoval v roce 1978. Od roku 1977, tedy ještě při studiích, až do roku 1985 byl ve stálém angažmá v Divadle na Vinohradech. Poté nějaký čas působil ve studiu Ypsilon, v roce 1993 přišla nabídka z Národního divadla. Angažmá přijal a setrval zde až do roku 1999. S kolegou a kamarádem Jiřím Lábusem vytvořili nezapomenutelnou dvojici jak na prknech divadla tak před televizními kamerami a v rozhlase. Na svém kontě mají například zábavné pořady: Možná přijde i kouzelník, Ruská ruleta nebo Zeměkoule, v rozhlase vytvořili již legendární rodinku Tlučhořovi. Svou první roli získal v roce 1971 ve filmu Kat nepočká, dále si například zahrál ve filmech a seriálech: Láska, 30 případů majora Zemana, Muž na radnici, Tetinka, Nemocnice na kraji města, Setkání v červenci, Velká sázka o malé pivo, Dynastie Nováků, Já nejsem já, Velká filmová loupež, Tmavomodrý svět, Mazaný Filip, Non Plus Ultras, Revizor, Obsluhoval jsem anglického krále, Líbáš jako Bůh, Habermannův mlýn, Líbáš jako ďábel, Tři bratři, Padesátka, Řachanda nebo v seriálu Na vodě. Po právu je Oldřich Kaiser považován za jednoho z nejlepších českých herců současnosti.



Autogram Jiřího Lábuse a Oldřicha Kaisera jsem získal osobním setkáním po představení hry Žena za pultem 2 v KD Peklo Plzeň 19. 3. 2016.

Zdenka Lorencová

9. května 2016 v 8:25 | T.N.R |  Autogramy
Zdenka Lorencová se narodila 18. 12. 1947 v Praze. Původně vystudovala zahradní architekturu na VŠZ v Praze. Na DAMU bohužel nebyla z politických důvodů přijata a tak se rozhodla pro studia na Konzervatoři Jaroslava Ježka v oboru skladba a aranžmá. Od roku 1972 se věnuje pěvecké kariéře naplno. Největšího úspěchu se jí dostává s písněmi Absolutno, Cinky linky, Koukol, Čiky taka a Proč žiješ dál s recitací Jana Přeučila. Úzce také spolupracovala i s filmem, ve Formanově filmu Konkurz zpívala píseň Sluníčko, pro film Přijela k nám pouť nazpívala píseň Žluťásku. Tvorba pro děti se stala její hlavní činností. Lenka Lorencová si také zahrála ve filmu, poprvé v roce 1964 Chlapci, zadejte se!, poté ve filmu Lásky jedné plavovlásky a naposled v roce 1973 ve filmu Román o růži. Kromě hudby, skládání písní, moderování, hře na kytaru se také věnuje své původní profesi a to architektuře zahrad. Je také známou spisovatelkou, novinářkou a redaktorkou.





Autogram Zdenky Lorencové jsem dostal od Katy, děkuji.

Adriana Kohútková

6. května 2016 v 8:05 | T.N.R |  Autogramy
Adriana Kohútková studovala zpěv na VŠMU v Bratislavě u prof. Hany Štolfové-Bandové. V roce 1993 se stala sólistkou opery Slovenského národního divadla, kde ztvárnila řadu rolí světového repertoáru (Gildu v Rigolettovi, Konstanci v Únosu ze Serailu, Donnu Annu v Donu Giovannim, Fiordiligi v Così fan tutte, Violettu v La traviatě, Lucii di Lammermoor, Neddu v Komediantech, Aminu v Náměsíčné, Taťánu v Eugenu Oněginovi, Mimì v Bohémě, Marii v Dceři pluku, Micaëlu v Carmen, Markétku ve Faustovi, Adinu v Nápoji lásky, Cio-cio-san v Madama Butterfly, Lucrezii Borgiu, Chrysosthemis v Elektře, Elenu v Sicilských nešporách, Dvořákovu Rusalku a také Rosalindu v Netopýrovi a Hanu Glawari v Lehárově Veselé vdově). Se souborem opery SND hostovala v Paříži (Olympia v Hoffmannových povídkách) a v Japonsku (Musetta v Bohémě, Violetta). Začínala jako koloraturní sopranistka, dnes se však věnuje převážně lyrickému a mladodramatickému oboru. Často hostuje v zahraničí, např. v Grand Théâtre de Genève jako Luisa v Prokofjevových Zásnubách v klášteře, na operním festivalu v Budapešti jako Konstance v Únosu ze Serailu, v Teatro Lirico Giuseppe Verdi di Trieste jako Mařenka v Prodané nevěstě, v Lublani jako Armgard v Offenbachově opeře Rýnské víly (2005) a Violetta (2007), v Hamburku jako Marie v Dceři pluku (2007), opět v Terstu jako Donna Anna (2007), ve varšavském Teatr Wielki jako Lucrezia Borgia (2010), na Pafos Aphrodite Festivalu na Kypru jako Desdemona v Otellovi (2012) atd. Je rovněž stálým hostem pražského Národního divadla a bývalé Státní opery Praha. Renomé si získala také jako špičková koncertní interpretka (Glagolská mše Leoše Janáčka, Stabat mater a Svatební košile Antonína Dvořáka, Carmina Burana Carla Orffa) a spolupracuje s významnými orchestry a dirigenty (Ondrej Lenárd, Jiří Bělohlávek, Vladimír Válek, Peter Maag, Sylvain Cambreling, Jonathan Darlington, Oliver Dohnányi, Ralf Weikert, James Judd, Serge Baudo, Friedrich Haider, Zdeněk Mácal, Rastislav Štúr, Petr Altrichter ad.). Na svém kontě má i řadu zajímavých nahrávek (mj. titulní role ve světové premiéře CD nahrávky opery Gwendoline od Emmanuela Chabriera pod taktovkou Jeana-Paula Penina, Respighiho opera La bella dormente nel bosco pro společnost Marco Polo, live nahrávka šestnácti Janáčkových písní ve francouzském rozhlase).



Čerpáno ze stránek Národního divadla v Praze: www.narodni-divadlo.cz




Autogram Adriany Kohútkové jsem dostal od Katy, děkuji.

Mária Kráľovičová - Procházková

4. května 2016 v 7:57 | T.N.R |  Autogramy
Mária Kráľovičová - Procházková se narodila 7. 6. 1927 v Čáry na Slovensku. V letech 1947 až 1950 studovala herectví na Státní konzervatoři v Bratislavě. Od 1. 1. 1948 se stává členkou Slovenského národního divadla, zde působí do dnes. Před kamerou se poprvé objevila v roce 1950 ve filmu Priehrada, dále si zahrála ve filmech a seriálech, například: Marína, Ivanov, Asmodé, Cid, Osem žen, Faidra, Krkavci, Lev Tolstoj, Chaoz, Prvá noc pri mrtvej, Duchovia, Dom bez sluhu, Priatelky nebo ve filmu Olé, zápražka.


Autogram Márii Kráľovičové - Procházkové jsem dostal od Katy, děkuji.

Richard Stanke

2. května 2016 v 7:43 | T.N.R |  Autogramy
Richard Stanke se narodil 12. 1. 1967 v Šaľe na Slovensku. K herectví se dostal již jako malý, proto rozhodnutí studovat na Vysoké škole Múzických umění v oboru herectví nebylo žádným překvapením. Je dlouholetým členem činohry Slovenského národního divadla, ale rád si pohostinsky zahraje i v jiných divadlech. Kromě herectví se také věnuje dabingu. Poprvé si zahrál ve filmu Volám sa Tina z roku 1977. Dále si zahrál ve filmech a seriálech, například: Dievča z jazera, Snehuliaci, Plač pre syna, Obyčajný špás, Advent, Celý muž, Chaoz, Ordinácia v ružovej záhrade, Profesionáli, Kriminálka Anděl, Protektor, Zita na krku, Ve stínu, Tygři ve městě, Zem je guľatá nebo v seriálu Neviditelní.




Autogram Richarda Stanke jsem dostal od Katy, děkuji.