Jana Hlaváčová

11. srpna 2017 v 9:15 | T.N.R |  Autogramy
Jana Hlaváčová se narodila 26.3.1938 v Praze. Již od útlého věku byla i se sestrou vedena svým tatínkem, ochotnickým hercem, k divadlu. Tomuto umění natolik propadla, že si nedovedla představit jinou možnost svého uplatnění. Již na základní škole navštěvovala divadelní kroužek a při studiích gymnázia statovala v divadle S.K.Neumanna, divadle Míly Melanové a ve Wolkerově divadle. Po úspěšném dokončení gymnázia nastoupila na pražskou DAMU. Svou první filmovou roli získala již během studií a to ve filmu Zdeňka Podskalského Kam čert nemůže. V roce 1960 nastoupila do svého prvního angažmá v divadle J.K. Tyla v Plzni, zde odehrála pět sezón s nejrozmanitějšími rolemi. Během svého působení v Plzni si zahrála v několika výrazných filmech, například Noční host nebo Pieseň o sivom holubovi, přestože centrum filmového dění bylo v Praze. V Plzni se provdala za svého hereckého kolegu Jiřího Michného a v roce 1963 se jim narodila dcera Tereza, bohužel velice záhy Jiří Michné zemřel a Jana Hlaváčová se rozhodla vrátit do Prahy. V Praze přijala nabídku Národního divadla, které jí již dříve nabízelo angažmá. Zde si zahrála v desítkách velkých rolí, například role Maggie v Milerově hře Po pádu, Naděžda v Gorkého Poslední nebo Emilie Marty v Čapkově hře Věc Makropulos, za kterou obdržela národní cenu. Jana Hlaváčová je považována za jednu z nejvýznamnějších a nejvýraznějších divadelních hereček pro svůj mimořádný široký herecký rejstřík a osobité kouzlo. Na prknech která znamenají svět se objevovala v komediích, psychologických hrách nebo třeba v antických dramatech. V Národním divadle se seznamuje se svým druhým životním partnerem Luďkem Munzarem a v roce 1971 se jim narodila dcera Barbora. Pro nesouhlas s uměleckým směrem souboru v roce 1990 z Národního divadla Luďek Munzar odchází a Jana Hlaváčová jej následuje. Začali spolu jezdit se zájezdovým představením S vůní šminek a benzínu. V roce 1995 přijímá paní Hlaváčová stálé angažmá v Divadle na Vinohradech, kde působí do dnes. Zde stvárnila velice významné role a objevila se opět v rozmanitých podobách. Za účinkování ve hře Křehká rovnováha obdržela v roce 1996 cenu Thálie. Kromě divadla spolupracuje s rozhlasem a věnuje se pedagogickým pracím na DAMU. Doposud natočila přes stodavcet filmů, seriálů a inscenací, například: Florián, Eliška a její rod, Pan Tau, Chalupáři, Tetinka, Třetí princ, Ohnivé ženy, Vlak dětství a naděje, Jak básníkům chutná život, Sedmero krkavců, Četnické humoresky, Náves nebo seriál Hraběnky.

Autogram Daniely Kolářové jsem dostal, děkuji moc!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama